Teplo ze slámy, elektřina z jídla

Procházet se v chladném podzimním dni českými vesnicemi podobné velikosti bývá v jednom ohledu pochmurný zážitek: z mnoha komínů stoupá dusivý kouř, který za inverzního počasí vytváří zapáchající špinavou poklici.

V Kněžicích na Nymbursku, které mají momentálně 530 obyvatel, jsou komíny až na pár výjimek vychladlé. Už sedmnáctý rok totiž přes devadesát procent domácností – a také školu, školku, radnici a dům pro seniory – zásobuje teplo, které vzniká v místním energetickém areálu.

Vyrostl na zelené louce mezi fotbalovým hřištěm a zemědělským družstvem a spaluje se v něm sláma a štěpka, tedy kousky a zbytky dřeva. Kromě toho v areálu vzniká elektřina, jejímž zdrojem jsou organické odpady zpracovávané v bioplynové stanici – včetně obsahu místních žump a jímek.

„Jsme s tím spokojený, co by ne,“ říká Zdeněk Brzák, který bydlí v rodinném domě necelých dvě stě metrů od zdejší výtopny a elektrárny. „Otočíš knoflíkem a je to,“ pochvaluje si, že nemusí přikládat dříví nebo uhlí a čistit kotel od popela, jak to dělal před rokem 2006.

Za vytápění vícegeneračního domu, v jehož přízemí paní Brzáková ještě provozuje krámek s textilem, platí manželé dva tisíce korun měsíčně čili dvacet čtyři tisíc za rok. „Radiátory máme na dvacet stupňů, a když je větší mráz nebo si chceme udělat pohodu, zatopím v krbových kamnech – stačí, že oheň začne praskat, a hned máš pocit tepla,“ říká muž, který na zahradě skladuje sto kubíků palivového dříví.