Foglar je cool, ještě žije? Rychlé šípy pro generaci milovníků Avengers

Vlak zatroubí a odjede, přejdu lávku přes Sázavu. Pěšina se ztrácí v kopřivách, ale jinudy to nejde – z jedné strany řeka, z druhé prudký svah. Pak už se otevře výhled na louku, kde v letech 1925–1945 probíhaly tábory pražských skautů. Jedním z nich byl Jaroslav Foglar.

Druhou červnovou sobotu tady traktor sbírá posekanou trávu a dělá z ní balíky. „Staří skauti tady mají příští týden sraz, tak nás poprosili, ať jim to tu nachystáme. Je to hezká tradice,“ říká řidič a dodává: „O mně ale vůbec nepište, nechci mít zase oplejtačky.“

Louka i přilehlý les patří místní rodině soukromých zemědělců. „Foglarovci chtěli pořádat sbírku a brigády na obnovu našeho lesa – sežral nám ho kůrovec. Poděkovali jsme jim, že si to uděláme sami. Jenže se toho chytili novináři a udělali z toho válku.“

Sluneční zátoka je sice na kouzelném místě obkrouženém řekou, z lesů ale zůstalo torzo. Kůrovcová kalamita tak obnažila rekreační areál, který dříve patřil fotbalistům Bohemky a dnes tady soukromá firma pořádá komerční tábory pro téměř dvě stovky dětí.

Kousek proti proudu jsou Stvořidla, další legendární místo generací skautů, trampů a vodáků. „Máš štěstí, Jestřábe, že to nevidíš!“ říkám si v duchu, když míjím stánek s nafukovačkami. Pivo teče proudem, a to ještě není poledne, děti se znuděně točí na kolotoči.