My to tady nechceme. Slyšíte nás? Spor o národní park Křivoklátsko

Stojíme na úzké asfaltce obklopené hustými lesy. „Ukažte, jaké máte boty? Jo, to půjde,“ zkontroluje si nás Robin Ambrož, který má jako ředitel lesní správy Zbiroh na starosti převážnou část lesů, které patří k panství rodu Colloredo-Manns-feldů. Sešli jsme se u hájovny Vlastec, kde tento čtyřicátník s rodinou žije. „Pojďte, vezmeme to touhle šoustkou,“ zavelí a po pěšině vyšlapané zvěří se vydáváme do hloubi lesa.

Myšlenka národního parku Křivoklátsko není nijak nová, zatím nejblíže bylo k jeho vyhlášení před devíti lety – ve stručnosti se dá říct, že kdyby v létě 2013 neskončila vláda Petra Nečase, bylo by už vymalováno.

V jednom z prvních návrhů se uvnitř parku ocitla i významná část lesů, které patří Jeromu Colloredo-
-Mannsfeldovi – též vlastníkovi zámku v Dobříši. „Nikdo se ho ani slůvkem nezeptal, dozvěděl se to až z novin. Tak napsal dopis na ministerstvo životního prostředí, ve kterém se proti návrhu ohradil,“ líčí Robin Ambrož. Rozhrne větve a dodá: „Stát tehdy šlápl vedle a chyby v komunikaci směrem k místním se bohužel stále opakují.“

Tohle není prales

Lesní správce nám chce ukázat, že pohádkový les může vznikat i jinak než z nařízení ochránců přírody. „Tyhle duby mají dvě stě let. Líp než ostatní druhy snášejí sucha, mají velkou perspektivu pro budoucnost. Chceme tady dubové porosty udržet. Pokud se objeví příměs buku nebo habru, duby nové generace to postupně vytlačí. Tím chci říct, že zásadní vliv na odolnost a pestrost lesa má spolupráce přírody a člověka.“ Robin Ambrož se vymezuje proti jednomu z cílů národních parků, a to je bezzásahovost: „Když zdejší lesy necháme napospas samovolným procesům, četnost druhů poklesne.“

Původními druhy křivoklátských lesů jsou například jeřáb břek nebo tis červený, které odtud v důsledku těžby dřeva a pastvy dobytka téměř zmizely. „V současnosti jim pomáháme k návratu. Když na nějaký narazíme, vytváříme jim prostor – nůžkami, srpem, kosou, křovinořezem,“ přibližuje lesnický přístup. Ten spočívá rovněž ve stavění oplocenek, aby mladé stromky nepoškozovala zvěř. Vždy po nějaké době dochází i k výchovným zásahům – odstraňování stromků, které zpočátku dobře slouží k vytváření stínu a závětří, ale později už by mohly ostatní kýžené druhy „udusit“.