Kachna u kamen, šumavské lesy za oknem
16. ledna 2022
Kachna u kamen, šumavské lesy za oknem
foto Tomáš Binter
Chata Rovina leží v nadmořské výšce 924 metrů uprostřed jednoho z nejkrásnějších koutů Šumavy. Majiteli jsou tři kolegové z pražské firmy s manželkami a mezi hosty převládají cyklisté a běžkaři. Vracejí se sem mimo jiné kvůli kachně konfitované přes noc nebo jelení svíčkové s mrkvovými knedlíky. Můžou se tady také ubytovat a dopřát si třeba koupel v nahřívacím sudu pod širým nebem. Za zdejší hvězdnou oblohou sem jezdí i astronomové.
Za ideálních podmínek začíná běžkařská stopa přímo na zdejším parkovišti. Na začátku ledna však už třetí den leje, šumavské potoky jsou rozvodněné, po sněhu ani památky. „Kdo miluje Šumavu, musí mít rád i hnusné počasí,“ říká Jiří Houžvík, jeden z majitelů Chaty Rovina. „Když sem přijedu v listopadu, padne mlha a můžu si sednout s knížkou ke kamnům, jsem nejšťastnější,“ dodává dvaapadesátiletý podnikatel z Prahy. Právě on a jeho Radka nás uvítali v „sednici“ své restaurace, vyzdobené fotografiemi, na kterých při odvážných figurách pózují průkopníci lyžování na Šumavě.
Hotel Seno
I největší fanoušci a znalci Šumavy by nejspíš potvrdili, že jde o unikátní místo. Chata Rovina leží na spojnici mezi Hartmanicemi a dnes již zaniklou obcí Skelná, kousek od poustevny svatého Vintíře a klikatící se říčky Křemelná. Na krátké, padesátimetrové rovince, z níž silnice na obě strany klesá, stával zájezdní hostinec se servisem pro koňské povozy včetně kovárny.
Část zdejších vesnic z velké části vymřela v důsledku španělské chřipky na začátku 20. století, zbývající němečtí obyvatelé byli vystěhováni při poválečném odsunu. Po roce 1948 okolními lesy vedly stezky převaděčů, pak spadla klec a hranici obepnuly dráty, vznikl zde také vojenský újezd Dobrá Voda. Většina domů včetně kostelů byla srovnána se zemí, podlouhlý „gasthaus“ u silnice však pro svou výhodnou polohu likvidaci unikl.
Zpočátku zde sídlil armádní štáb, ale budova bez údržby chátrala. Vojenské lesy a statky v ní zřídily stáje pro dobytek a jako přechodnou noclehárnu začali zdejší seník využívat vojáci z nedaleké posádky – zmožení výšlapem i alkoholem na cestě z hartmanické hospody. Po roce 1990 zůstaly z Hotelu Seno, jak se rozpadajícímu objektu říkávalo, ruiny zarůstající kopřivami.
Srdeční investice
Manželé Houžvíkovi, rodiče dvou dospívajících dcer, jsou třetinoví vlastníci Chaty Rovina. „Ještě v roce 2006 tady bylo jen torzo obvodových zdí,“ začínají líčit příběh, který stál za jejich „srdeční investicí“, jak svoje šumavské dobrodružství pojmenovávají. „Před patnácti lety jeden náš známý postavil na základech Hotelu Seno tuhle velkorysou roubenku. Dostal se ale do složité životní situace a musel to prodat.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
