Byl jsem při tom

Je předposlední den olympijských her v norském Lillehammeru. Jen v USA se na televizi dívá sto milionů diváků – dosud žádnou olympijskou soutěž nesledovalo víc lidí. Volnou jízdu začíná krasobruslařka Tonya Hardingová, nad níž se vznáší podezření, že stojí za pokusem o zmrzačení své největší soupeřky Nancy Kerriganové.

Po neúspěšném pokusu o trojitý axel zastavuje a s pláčem přijíždí ke dvojici vrchních rozhodčích. Něco jim vysvětluje a přehodí nohu přes mantinel, aby ukázala závadu na své pravé botě – přetrženou tkaničku. Jedním z oněch dvou sudích je bývalý krasobruslař Gerhardt Bubník. Okamžik, kdy se zkoumavě sklání nad nártem Tonyi Hardingové, zachytí desítky fotografů.

O téměř osmadvacet let později sedíme v rozlehlém bytě na pražských Malvazinkách, pokojem zní klasická hudba. Náš hostitel přináší štos pečlivě srovnaných dobových novin a časopisů. „Prý jde o jednu z nejčastěji publikovaných fotografií vůbec,“ říká a rozkládá na stůl archy s mírně odlišnými záběry stejné situace.

Otec zachránil maminku

Když mu bylo osm, byl jeho otec deportován do nacistického tábora. O rok později musela do transportu jeho matka, rozená Abelesová. „Příbuzní odjížděli do lágrů již od roku 1942 a nikdo se nevrátil. Maminku uchránilo před nejhorším, že se jí můj ‚árijský‘ tatínek nezřekl,“ vypráví pan Bubník.

Poté, co na konci roku 1944 zůstali Gerhardt, narozený v červenci 1935, a jeho o dva roky starší bratr Robert bez rodičů, ujala se jich německá sousedka a maminčina přítelkyně od školních let Marie Waldenová. „Pomáhala nám celou válku. A to ještě považte, že snoubencem dcery paní Waldenové byl německý armádní zubař, který rodičům dokonce tajně vyrobil před deportací zubní protézy. Tím se dopouštěl vlastizrady, za kterou hrozila smrt zastřelením.“