Introvert s citem pro show. Václav Havel

Marek Šálek

12. prosince 2021

Reportér 12/2021 · Číslo 88

6 minut

Slavnost na nádvoří Pražského hradu u příležitosti „potvrzující“ volby – prezidenta tehdy už vybíralo první svobodně zvolené Federální shromáždění.
foto Karel Cudlín, 400 ASA

12 Fotogalerie k článku

„Neřekl bych, že se rád fotil, byl opravdu spíš introvert. Ale všude na něj čekaly davy a on měl jako divadelník velký cit pro show,“ říká Karel Cudlín, který byl v letech 1995 až 2003 jedním z pětice fotografů, jež si Kancelář prezidenta republiky najímala na dokumentování výkonu funkce hlavy státu. Václav Havel zemřel 18. prosince před deseti lety.

Z doby, kdy se lámaly epochy, a z let následujících má archiv jako málokdo – byl u většiny důležitých porevolučních událostí. Vybaví si, kdy poprvé fotografoval Václava Havla?

„Až do roku 1989 jsem o něm skoro nic nevěděl. Znal jsem jeho jméno ze západních rádií, ale to bylo v podstatě všechno,“ vzpomíná jedenašedesátiletý Karel Cudlín. Na vlastní oči viděl Havla poprvé na podzim 1988 v kavárně Slavia na Národní třídě. „Někdo mě na něj upozornil, sám bych ho asi nepoznal. Hned jsem si všiml, že se tam motají nejmíň dva tajní, kteří ho tehdy sledovali téměř nepřetržitě. I proto jsem si netroufl ho fotit, bylo mi to blbé i vůči němu.“

První fotografie pozdějšího prezidenta se dočkal v červnu 1989. Došlo k tomu při festivalu Bratislavská lyra, kde Havel dělal utajeného bedňáka americké folkařce Joan Baezové. Nejdříve ho propašovala do sálu jako nosiče své kytary, načež ke zděšení režimních nohsledů věnovala jednu ze skladeb „přátelům z Charty 77“, Havlovi poslala vzdušný polibek a pozvala na pódium Ivana Hoffmana a Vladimíra Mertu – pořadatelé pak oběma písničkářům vypnuli mikrofony.

Poté přišel kolotoč revolučních událostí a osobním fotografem nového prezidenta se stal tehdy sedmadvacetiletý Tomki Němec. Cudlín ovšem občas Havla fotil také: „Díky Pavlu Štechovi, který mě učil na FAMU, jsem mohl dokumentovat výstavy na Hradě. A Havel kulturní program dost pečlivě hlídal, takže často chodil i na obhlídky příprav a vernisáže. Mám z té doby hodně fotek, ale bohužel mi nezůstaly žádné negativy – všechny jsem odevzdával Správě Pražského hradu.“

Po Tomkim Němcovi se stal v roce 1993 hradním fotografem Jiří Jírů, v roce 1996 se Kancelář prezidenta republiky rozhodla systém změnit. „Zavolal mi Havlův mluvčí Ladislav Špaček, jestli chci být jedním z pěti fotografů, kteří by se střídali. Samozřejmě jsem neodmítl.“ Oněmi čtyřmi kolegy byli Oldřich Škácha, Jan Třeštík z ČTK, Ota Pajer a opět Tomki Němec. Nešlo o každodenní vytížení, fotografové rotovali podle toho, o jakou šlo událost či žánr, a podle svých časových možností.