Odchod!

Na jaře 1991 mu bylo třicet let. Měl už za sebou výstavu v legendární pražské galerii Fotochema na Jungmannově náměstí či angažmá v časopise Mladý svět, jehož prodaný náklad tehdy atakoval hranici půl milionu výtisků. Málokterému absolventovi katedry fotografie FAMU se podařil takový start.

„Fotili jsme s Danou Kyndrovou uprchlíky, což pro nás bylo úplně nové téma,“ vysvětluje Karel Cudlín.
Migranti přicházeli většinou z postkomunistických zemí, jejichž hospodářství se po pádu železné opony hroutilo. Československo pro ně bylo spíše přestupní stanicí

„Byli mezi nimi Rumuni, ale taky hodně lidí z různých koutů Sovětského svazu, který se právě rozpadal,“ vybavuje si Karel Cudlín. První tábory pro uprchlíky zřídilo ministerstvo vnitra v Jablonečku u Mimoně a v Bělé pod Bezdězem. Využilo k tomu budovy, které opustila sovětská armáda.

„V okolních barácích se ale občas mihla uniforma, nějací vojáci tam pořád byli. Vlastně nás překvapilo, co tam ještě dělají. A napadlo nás, že bychom je mohli taky fotit, než odtud všichni vypadnou,“ popisuje Karel Cudlín okolnosti, které stály u zrodu jeho nejslavnějšího cyklu fotografií.

Bylo mi jich líto

Dana Kyndrová a Karel Cudlín se v dubnu 1991 obrátili na parlamentní komisi „pro dohled na odsun sovětských vojsk z ČSSR“, kterou vedl poslanec a rocker Michael Kocáb. „Organizovali zájezdy pro novináře. Párkrát jsme se přidali, ale byly to samé oficiality. Proto jsme tam začali jezdit na vlastní pěst. V kasárnách už naštěstí vládl chaos, tak jsme různě prolejzali dírama v plotech. Občas nás někdo vyhodil, tak jsme se zase vrátili. Prostě už to šlo,“ vzpomíná Karel Cudlín.