On-line výuka. Nejdřív v pohodě, pak nuda

V základní škole v Křeseticích u Kutné Hory panuje napjaté očekávání: v rámci projektu Nadačního fondu Eduzměna přijela na návštěvu středočeská hejtmanka Petra Pecková. Začátek je věnován vysvětlení, k čemu může být užitečný krajský úřad. Pak jsou na řadě děti se svými otázkami.

Neobvyklá vyučovací hodina se odehrává týden po návratu všech tříd do škol. Takže se řeč brzy stočí k aktuálnímu tématu, a to jsou roušky. „Chrání nás, ale je to hodně nepříjemné. A pro vás zvlášť. Myslím, že když se pravidelně testujete, roušky ve třídách byste mít nemusely. Ale je to rozhodnutí státu a nařízení by se měla dodržovat,“ říká hejtmanka.

Potom se zeptá dětí, jak prožívaly dlouhé měsíce distanční výuky. „Nejdřív to bylo docela fajn, ale pak už jsem dlouho neviděla kamarády, a tak to bylo vlastně mnohem horší.“ – „Vyučování na počítači je sice kratší, ale zase nemůžu s nikým pokecat a to mě štve.“ – „Ze začátku docela v pohodě, ale pak se z toho stala nuda. Takže takový polo.“

Na výzvu, ať zvedne ruku, kdo by uvítal pokračování distanční výuky, se přihlásí dvě děti. „Mohla jsem být víc se svými mazlíčky.“ – „Nemusel jsem tak brzy vstávat,“ znějí vysvětlení. Co ještě bylo fajn? „Že si nemusím pamatovat ani zapisovat úkoly. Připomene mi to počítač.“ – „Že se tolik neznámkovalo. Známky mě nikdy nebavily.“

Třiadvacet z pětadvaceti křesetických školáků je nicméně rádo, že můžou být zase se svými spolužáky a učiteli. Není divu, české školy byly zavřené celkově přes čtyřicet týdnů. Distanční výuka měla i své lepší rysy (nejde jen o online vymoženosti), jak vyplývá z článku, který začíná na straně 28 tištěného vydání nebo zde. Pokud by ale měla přijít další vlna epidemie, musíme to vymyslet lépe.

Například nechat alespoň část rozhodnutí na školách samotných. Tak, aby ředitelé mohli určit, jak přesně bude vypadat rotační výuka. A vybrat, kteří žáci a studenti mohou dál chodit do školy, protože to zkrátka potřebují víc než ostatní.