Kde to vlastně žijeme

Nějaké fígle, jak si zpestřit týdny nejpřísnějšího lockdownu, měl asi každý. Třeba u nás doma jsme každý večer hráli scrabble (a já si k tomu pokaždé otevřel lahev z jiného minipivovaru).

Osvědčilo se nám i pravidlo, že v neděli se musí ven, a to bez ohledu na momentální počasí. Soudě podle množství lidí, které jsme potkávali, tenhle nápad nebyl nijak zvlášť originální. Pěší výpravy ve vymezeném katastru se staly velmi oblíbenou kratochvílí doby covidové.

Aby se člověk vyhnul davům, bylo nutné si s vymýšlením trasy trochu pohrát. Takhle jsme objevili třeba podivuhodnou haldu na pomezí pražských čtvrtí Řepy a Motol. Náhorní plošina porostlá keříky a vysokou trávou vyvolává iluzi africké savany, nabízí fantastické výhledy na město, potkáváte tady zajíce, bažanty a bezdomovecká doupata.

Až později při googlování jsme zjistili, že halda je zajímavá nejen geomorfologicky, ale nabízí i zajímavý příběh s kriminální zápletkou.

Základy umělého kopce pocházejí z doby, kdy se sem vyvážela zemina vykopaná při stavbě prvních úseků metra. Později přibýval další odpad nejrůznějšího původu a v roce 2004 pronajala Praha 5, vedená starostou Milanem Jančíkem, pozemky firmě EkoMotol CZ, která měla skládku proměnit v „odpočinkový areál“. Místo toho sem dál vyvážela suť.

Celá kauza už prošla mnoha soudními peripetiemi, odtěžení skládky by vyšlo na půl miliardy. Píšu o tom ale z jiného důvodu. Uvědomil jsem si, jak nám lockdown umožnil nahlédnout jinýma očima své nejbližší okolí. Mohli jsme si lépe všimnout, kde vlastně bydlíme a žijeme.

Jestli to přinese nějaký užitek, si zatím netroufám odhadnout. To, že ne vždycky se dá ve volném čase zdekovat na hory, do lesa či na Maledivy, ale může rozhodně přinášet nová dobrodružství.