Sociolog Daniel Prokop: Nemocní potřebují peníze, aby nemuseli ven

Jaké zjištění z vašich výzkumů vám připadá nejpodstatnější, případně vás nejvíce překvapilo?

Asi to, že v některých aspektech jsou lidé nedostatečně motivovaní k chování, které by napomáhalo zvládnutí epidemie. Na konci roku nám vyšlo, že jen třetina lidí, kteří jsou velmi rizikoví, protože byli v osobním kontaktu s někým nakaženým a mají specifické syndromy typu ztráta čichu, se nechává otestovat. Další problém, který s tím souvisí, je výrazně nižší využívání práce z domova než na jaře, takže máme v průměru asi šestnáct kontaktů týdně, z toho šest na dobu delší než patnáct minut bez roušky.

Co se změnilo mezi jarem a podzimem, že jsme přešli od vyděšenosti k ležérnosti?

Hlavní příčinou zmíněných demotivací jsou ekonomické obavy. Na otázku, jestli by se dotázaní nechali testovat, kdyby byli v kontaktu s někým nakaženým, pouhá třetina řekla „určitě ano“. Ale když jsme dodali, že by k šedesáti procentům nemocenské dostali kompenzaci pět tisíc korun, vzrostlo to skoro na polovinu. Lidé se nechtějí testovat a nehlásí kontakty, protože se bojí ztráty příjmů. Ukazuje to, že selhání vlády není jenom v nevyvážených restrikcích, ale především v neschopnosti motivovat k chování, které by napomohlo řešení epidemie.

Také se zdá těžké vysvětlit, jak důležitá je ohleduplnost k ostatním. Že nejde jen o naše zdraví, ale o nákazu rizikových skupin, zahlcení zdravotnického systému, nebo třeba i potíže s pohřbíváním.

To s tím souvisí, v určitou chvíli společnost zkrátka potřebuje pozitivní impulz. A v tomto případě by to mohlo být právě něco jako proplácení příjmů – abyste měl jistotu, že nepřijdete o peníze, když budete pozitivně testovaný a půjdete na čtrnáct dní do karantény. Vláda by měla dát jasným gestem najevo, že si uvědomuje obavy lidí z toho, že přijdou o podstatnou část příjmů, a že když nahlásí kontakty, vystaví svoje okolí stejnému riziku. Mohla by také nabídnout finanční pomoc firmám, aby testovaly své zaměstnance. Nebo zavést pro samoplátce testy PCR zadarmo alespoň v případě, že výsledek bude pozitivní. Taková opatření by stála stovky milionů, ale ušetřila by desítky miliard.

Byl jste někdy přizván k jednáním, na nichž by se tohle na vládní úrovni řešilo?

Se Štěpánem Jurajdou (profesor ekonomie, člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace – pozn. red.) jsme to politikům vysvětlovali nesčetněkrát, ale marně. Když ministra zdravotnictví Blatného interpelovala Olga Richterová (poslankyně za Piráty – pozn. red.), odpověděl jí něco v tom smyslu, že je dobře, když lidé ztrácejí příjmy, protože tím pádem aspoň nejezdí na hory. Je fatální, když ministerstvo zdravotnictví nechápe, proč se lidi nenechávají testovat a nehlásí kontakty pro trasování. Doplácíme ale na věci, jejichž zdroj vznikal dávno před Babišem. Na nedůvěru státu k lidem – že budou podvádět, všechno zneužijí. Slyšel jsem tyto argumenty, právě když se jednalo o motivacích k testování a k sebeizolaci.

Hraje nějakou roli i snižování obav z nákazy? I ve vašich výzkumech se k tvrzení „Nebojím se nákazy koronavirem“ hlásilo v listopadu 18 procent respondentů, zatímco v prosinci to bylo už 25 procent.