S dětmi na vodítku
17. ledna 2021
Reportér 01/2021 · Číslo 77S dětmi na vodítku
Společného času, který tráví rodiče s dětmi, v uplynulých měsících výrazně přibylo. Přináší to rodičům a dětem užitek, nebo se spíš navzájem ničíme? Jarní vlna epidemie se nesla ve znamení ujišťování, že si v rodinách alespoň budeme víc nablízku. Zimní lockdown už příliš důvodů k podobnému konejšení nenabízí. Východiska naštěstí pořád existují.
Jestli zase zavřou školy, zabiju se. Tuhle větu pronesl otec tří školaček uprostřed prosince sice v nadsázce, ale bylo vidět, že má opravdu dost. Covidová čísla šla zase nahoru a další zpřísnění režimu se neodvratně blížilo.
V březnu a dubnu přibývalo světla i tepla, šily se roušky, počty nakažených se dařilo poměrně rychle zkrotit. Zato podzimní opakované uzávěry a zákazy už atakovaly meze lidské psychiky. Náladě příliš nepomohly ani Vánoce a Silvestr poznamenané výrazně limitovanými možnostmi se scházet, družit, oslavovat.
Přelom roku zastihl mnoho rodin ve stavu značného vyčerpání. Ani neustálá přítomnost dětí příliš nepomáhala vybřednout z podrážděnosti a nevrlosti. Stolní hry už stokrát obehrané, filmy okoukané, k tomu starost o prarodiče, případně problémy se zaměstnáním či podnikáním. Zásoby energie na minimu.
Těsný a dlouhodobý kontakt s vlastními dětmi zbavenými možnosti potkávat spolužáky a kamarády se pro některé rodiče mohl stát i příležitostí zamyslet se nad tím, jak společně trávený čas nejen přežít, ale i k něčemu využít.
Dopady epidemie na dětskou duši se zabývá psycholožka Šárka Miková. Na adresu mladších školáků říká: „Potřebují najít své místo mezi vrstevníky, od nichž se zároveň učí mnohé sociální dovednosti. To se bez přímého osobního kontaktu neobejde.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.