Zastav se, tvůj čas je ohraničenej

Připravovali nás na nejhorší

O paní Aleně (60 let), své matce, vypráví její dcera Alena. Příjmení nechtějí uvádět. (Na horním snímku paní Alena na starší fotografii s vnukem.)

Maminka se nakazila na svatbě koncem září, vypráví Alena. „Byla to malá svatba na statku, pro třicet lidí. Stoly jsme měli venku. Část hostů ale přespávala v penzionu. A ti se téměř všichni nakazili – oba mí rodiče, moji tři sourozenci se svými rodinami, dohromady dvacet lidí. My naštěstí ne, protože jsme přijeli jen na jeden den.“

Nejprve se příznaky objevily právě u Aleniny maminky, která před dvaceti lety absolvovala operaci nezhoubného nádoru hypofýzy a od té doby trvale užívá hormony – jinak je bez zdravotních komplikací. Dříve pracovala jako účetní, nyní je čerstvě v důchodu a ráda se věnuje práci na zahradě, šití a háčkování.

Tři dny po svatbě se jí udělalo zle. Dostala vysokou horečku, pokašlávala. Praktická lékařka udělala odběry krve a nasadila antibiotika. „Jenže mámin stav se nelepšil, naopak. Nemohla jíst ani chodit, měla nízký tlak, bylo jí na omdlení, dusila se. Horečka vyskočila na čtyřicet stupňů, v noci otec zavolal záchranku. Maminku odvezli do nemocnice a uvedli do umělého spánku, intubovali a připojili na ventilátor.“

Mezitím onemocněli i otec a sourozenci: „Táta měl mírnější průběh, zato bratr kašlal, až se téměř pozvracel. Dusil se, ale zvládl to doma. Jeho žena měla také úporný suchý kašel, dostala od praktického lékaře antibiotika a kodein. Onemocněly také moje sestry. Jedna má miminko, kterému vyskočila teplota a dostalo rýmu, druhá má devítiletého syna, který byl pozitivní, ale bezpříznakový. Jedna sestra a švagrová úplně ztratily čich i chuť a doteď je trápí těžké migrény, které před covidem nemívaly.“