Masožrout záchranář

Když se ocitnu mezi loukami, na nichž se pasou krávy nebo ovce, a poblíž je vegetarián, mám sklony si ho dobírat: „Koukni na tu krásu! Kdyby byli všichni jako ty, nic takového neuvidíš. Jen díky nám masožroutům se můžeš takhle kochat.“ A přidám výčitku, že lidé, kteří nejedí maso, připravují ty roztomilé tvory o možnost narodit se a něco si užít.

Ocenění takového humoru se obvykle nedočkám, určité typy mě místo toho informují, kolik vody je potřeba na jeden biftek, kolik planet bychom potřebovali, kdybychom všichni jedli maso, a podobně. Zkrátka mi chtějí dokázat, že pojídání masa způsobuje obrovské plýtvání a v případě velkokapacitních chovů také utrpení zvířat (v tom jim naprosto rozumím).

Jinou munici na zlobení vegetariánů mi nabízí stav českých lesů. O kůrovci se mluví pořád, ve stejném ohrožení jsou ale i nové porosty, které vznikají na místě pokácených smrků. Když totiž kolem mladých stromků nepostavíte plot, sežere vám je vysoká. A nejde jen o lesy. Přemnožení srnci, daňci a jeleni jsou schopni skalpovat nové aleje podél cest a silnic; když jim dáte šanci, zničí vám i ovocný sad.

Čtenáře Reportéra už jsem tím jednou obtěžoval: vyženil jsem kus lesa, který nám zlikvidoval lýkožrout. Teď se ho snažíme obnovit a máme radost z kaž­dého výhonku, zejména když jde o listnatý strom. Jenomže právě buky či duby chutnají lesní zvěři nejvíc. A podle toho to na naší pasece vypadá: okousané větvičky bez listí, kmínky zbavené lýka, vytékající míza.

Když si tedy v restauraci objednávám zvěřinu, zažívám velký pocit zadostiučinění. Bohužel řeznické pulty se pod masem z lesa zrovna neprohýbají, nabídku zvěřiny omezuje i povinnost myslivců prodávat úlovek v kůži, což pro kupujícího znamená umět zvíře stáhnout a naporcovat. Sečteno: průměrná spotřeba zvěřiny v Česku činí pouhý kilogram ročně.

Přátelé, takhle lesy nezachráníme!