Starosta: Úplatek od státu nechceme, myslíme na naše potomky

Připusťme, že okolí vaší obce bude vyhodnoceno jako nejvhodnější místo pro konečné uložení paliva z Temelína a Dukovan. Jak by se to Chanovic dotklo?

Strašně nerad se pouštím do technických detailů, protože pro mě je klíčový princip celé procedury. Ale když se ptáte… Kousek od nás by měl vzniknout nadzemní areál o ploše tři sta krát tisíc metrů s parkovištěm pro 190 aut. To hlavní je ale podzemní prostor. V roce 2003 se oficiálně uváděla rozloha 195 hektarů, pak se to změnilo na 306 hektarů a dneska už se mluví o pěti stech hektarech. Pro vaši představu: to je zhruba sedm set padesát fotbalových hřišť. Kdybyste chtěl takovou plochu obejít, ujdete přes devět kilometrů. Celkem by to u nás zasáhlo nejméně pět vesnic.

Viděl jste nějaký sklad radioaktivního odpadu na vlastní oči?

Opakovaně dostáváme nabídky podívat se do podzemních laboratoří ve Švýcarsku, Anglii, Německu, Švédsku, Francii. Mohlo by vyjet víc lidí z vesnice i s rodinnými příslušníky. Ale proč bych tam jezdil? Co bych se dozvěděl? Trvalé úložiště, které se tady plánuje, zatím nikde na světě neexistuje. A zbytek si můžu najít a přečíst sám. Nepotřebuju, aby mi někdo platil hotel, krmil mě a vozil na výlety.

Platforma proti úložišti sdružuje desítky obcí z vytipovaných lokalit. Jste ze starostů jediný takhle zásadový?

Je to lákavé, udělat si výlet za státní peníze, takže někteří takhle vycestovali. Já osobně odmítám utrácet peníze daňových poplatníků tímto způsobem. Považuju to za neslušné.

Starostou Chanovic jste dvacátý rok. Jak se za tu dobu situace s úložištěm vyvíjela?

První nápady pocházejí z devadesátých let. Do té doby od nás veškerý vysoce radioaktivní materiál odebíral Sovětský svaz. Po rozpadu SSSR se objevilo asi třicet míst, kam by se to dalo ukládat. Jen tady u nás jich bylo několik, všechna při železniční trati Budějovice – Plzeň. Těch dalších peripetií bylo tolik, že ani nevím, kterou vybrat dřív.

Zkuste to.

Zvláštní situace nastala někdy v roce 1995, to už jsem byl zastupitelem. Přijeli k nám zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, my jsme si k tomu řekli svoje a reakce byla následující: „Dobře, když to tu nechcete, vyškrtneme vás ze seznamu.“ O to větší překvapení přišlo v roce 2003, kdy jsme se ocitli v zúženém výběru.

Jak vám to vysvětlili?