Nezazdít talent

„Náš kluk odešel v patnácti do vrcholového střediska, kde ho zazdili. Neměli tam žádné vychovatele, brousili talenty jenom na sport,“ řekl mi otec kdysi nadějného skokana na lyžích. Jeho syn se v žákovských kategoriích stal čtyřikrát mistrem republiky, mezi dospělými na tyto úspěchy nenavázal. Důvodů může být víc, než uvádí tatínek. Jeho slova mi ale vytanula na mysli po drtivé porážce hokejových juniorů ve čtvrtfinále světového šampionátu se Švédskem. Den po zápase jsem narazil na hlas, který je v něčem podobný, byť se týká ranějšího věku:

„Když u nás kluk ve třetí třídě udělá chybu, trenér mu vynadá před celou kabinou. Co udělá příště? Bude se bát, aby nedostal vynadáno. Netroufne si na kličku, v dětech je talent, ale potlačíme ho,“ nechal se v iDnes.cz slyšet bývalý hokejista Jan Vopat, který po celé Evropě vyhledává naděje pro NHL. Proto prý pak máme dvacet průměrných bojovníků, kteří ovšem nejsou schopni strhnout zápas. Podle hráčského skauta popsaný tlak kontrastuje s výchovou sportovců právě ve Švédsku nebo třeba v Kanadě (s těmito týmy mladí Češi prohráli v součtu 2:12): „Hokej mají pojatý tak, aby děti bavil. Nikdo neřve, děti se nestresují. Jen ať ukážou, co v nich je.“

Reportáž o mladičkých skokankách na lyžích najdete na stránkách tištěného Reportéra nebo zde. Na to, o jak novou disciplínu jde, si Češky vedou slušně, nikoliv výrazně hůře než mužští kolegové. Na Turné čtyř můstků z kvarteta reprezentantů jakž takž uspěl Roman Koudelka, ostatní se většinou neprobojovali z kvalifikace. Jeden z funkcionářů mi k tomu řekl: „Ten sport je o hlavě. A my bohužel pipláme ty nejlepší z nejlepších příliš jednostranně. Možná by stálo za to obnovit tradici, kdy se nejdřív dělalo víc sportů najednou: vyzkoušet si lyže, hokej, tenis, basket.“

Určitě to není jediný recept. Ale jak ukazuje zkušenost těch úspěšných, osvědčuje se.