Pivní lásky

Pálí ostré podvečerní slunce, ale čtyři stoly s lavicemi stíní dřevěná pergola, takže je tu příjemný chládek. „Čím mám začít, abych vydržel co nejvíc?“ ptám se čtyřicátníka s bradkou. „Ty můžeš zkusit Svetluška jako první,“ navrhuje Chris lámanou češtinou a štamgasti u pípy zkušeně pokyvují. Svrchně kvašená dvanáctka, jejíž celý název zní Světluška Česká Blond Ale, je prý vhodnou volbou pro zahájení degustace Zhůřáku.

Chris Baerwaldt pochází z Kalifornie. Specialista na IT vařil pivo doma od svých sedmnácti let, na nějakou dobu se nechal zaměstnat v pivovaru v Sacramentu. Teď každou chvíli mizí v prkenné boudě, aby načepoval další sklenici. „Přijeli jsme ze Skašova, to je vesnice deset kilometrů odtud,“ říká Radek Přibáň a zvolna upíjí další lahůdku, která je dnes na kohoutu: tmavou třináctku Joe Coffee Stout. „Na kole nám to trvá slabou hodinku, navíc je to krásná cesta přes les. Zvlášť zpáteční jízdy stojí za to,“ směje se druhý Radek Přibáň. Otec a syn, oba v cyklistických dresech, málokdy vynechají příležitost ochutnat některou ze zdejších novinek. „Na Chrise nikdo nemá, vaří neskutečné bomby,“ shodují se Přibáňovi a objednávají si vyvrcholení páteční hitparády: patnáctku Malt Worm IPA.

Vesnici Zhůř kousek od Nepomuku halí soumrak a zahrádka pivovárku Zhůřák se vyprazdňuje. Otevřeno tu bývá od poloviny května do konce září, a to jen v pátek a v sobotu, od čtyř do devíti. V ostatní dny (kromě neděle a pondělí) si zájemci můžou vyzvednout předem objednané PET lahve. „V tomhle směru je to s Chrisem těžký, on je nejšťastnější u svých varen,“ vysvětluje Soňa Baerwaldtová. Rodačka z nedalekých Rokycan před osmnácti lety vyrazila do Kalifornie za sestřenicí, která tam pracovala jako obchodní zástupkyně českých pivovarů. S Chrisem se potkala na jednom z pivních festivalů a od té doby jsou spolu. Několik let zkoušeli žít ve Státech, ale nakonec se rozhodli pro Plzeňsko – našli parcelu na okraji Zhůře, postavili dům a narodily se jim tři děti.

Chris pokračoval v práci ajťáka a přitom doma vařil pivo – jak byl zvyklý. Dával ho ochutnat kamarádům, jezdil na soutěže. Věhlas jeho speciálů se začal šířit. To už se za ním stahovali fajnšmekři, kteří ho přesvědčovali, že by byl hřích, kdyby trávil čas u monitoru a klávesnice. „Vždycky mě lákalo vrhnout se do toho naplno, ale netroufal jsem si – mám odpovědnost za rodinu,“ přibližuje Chris. Pak to přece zkusil: v roce 2013 postavil sto metrů od domu malý pivovárek, který vypadá jako větší garáž. Začal dodávat sudy do plzeňského podniku Pivstro, postupně se přidávali další zájemci. Od loňska už výroba piva Baerwaldtovy uživí. Chris mohl pověsit na hřebík IT řemeslo a začít se plně věnovat práci, kterou má nejraději.

Roční produkce – v oboru se říká výstav – Zhůřáku loni přesáhl 200 hektolitrů, letos to bude zhruba 350 hektolitrů. „Důležité je najít míru a vařit tak akorát: dost na to, abys to zvládl, a zároveň abys neměl bídu,“ říká Chris, který má jasnou filozofii. „Čím čerstvější pivo piješ, tím líp ti chutná. A výhoda malé produkce je, že víš o každém sudu, takže dokážeš ohlídat, aby šlo co nejrychleji na pípu.“ Důkladnost a pečlivost pivovarníka z Kalifornie potvrzuje Jan Zelenka, který si málokdy nechá ujít páteční posezení a občas pomáhá s vařením Zhůřáku: „Chris si hlídá osobně úplně všechno, v důležitých fázích se od kádí nevzdálí ani na vteřinu. A třeba ke kvasnicím, kde je nutná maximální hygiena, mě nepustí na metr. V takových chvílích dokáže být maximálně přísnej a nesmlouvavej.“