150 let v jedné dílně

Znají to téměř všechny ženy i leckterý muž: okraje dnešních látek bývají roztřepené, neboť se na koncích pářou. Pořád přitom ještě existují textilie utkané způsobem, který vytváří pevné okraje, jež není třeba zapošívat. Proto i víc vydrží. Oceňují to například fanoušci „jediných správných“ džín, kteří vystavují zakončení svých nohavic na odiv právě z tohoto důvodu. Materiál, jemuž se říká selvedge denim, se totiž vyznačuje čistě zakončeným okrajem (self-edge), který se netřepí.

Takovou fajnovost umožňuje výroba látky na klasickém člunkovém stroji, který nit nepřestřihává, ale vede ji od jednoho okraje k druhému – na rozdíl od modernějších tkalcovských stavů, jež každý útek provedený osnovou vždy na konci ustřihnou.

Džíny označované jako selvedge denim jsou podstatně dražší než jakékoliv jiné a v komunitě zastánců těchto kalhot jsou velkým hitem. „Na první pohled to není moc poznat, laik si toho v podstatě nevšimne. Je kolem toho ale děsnej cirkus a lidi jsou ochotný utratit za takové džíny spoustu peněz,“ říká Filip Kubák a ukazuje, jak takový pevný okraj vypadá. „Je to důkaz, že látka je vyrobená na člunkovém stavu, čili klasickou pomalou cestou. A tenhle punc mají všechny naše výrobky.“

Od Artělu ke Krásné jizbě

Džíny se však ve Strmilově dosud nevyráběly a zatím se k tomu ani neschyluje. Hlavním artiklem jsou vlněné deky, přehozy, koberce, plédy, šátky a šály, v poslední době přibylo zboží z bavlny – ubrusy, prostírání, ložní prádlo, tašky. Na strmilovskou tkalcovnu se obracejí také absolventi umělecko-průmyslových škol, kteří si tady nechávají utkat látky podle vlastního designu; jmenovat lze Studio Geometr či Durch Duo. Klíčová je právě zdejší technologie: člunkové stavy z roku 1936, jež z evropských textilek už dávno zmizely, a jsou proto čím dál vzácnější.

„Jedeme si na svém písečku, takže to, co se v textilním průmyslu odehrává v globálním měřítku, nás vlastně nemusí až tolik zajímat. Nezastírám ale, že by nám pomohla jedna větší a trvalejší zakázka, o kterou bychom se mohli dlouhodoběji opřít,“ říká třicetiletý Filip Kubák, jenž má na starosti především obchod. Po vystudování textilní průmyslovky v Jihlavě strávil dva roky v malé manufaktuře v sousedním Rakousku, poté se vrátil domů. „Nikdy jsem neuvažoval, že bych dělal něco jiného, byla to pro mě jasná volba,“ říká otec čtyřměsíční Mariany.