Čhavorenge v Belfastu: Ukažte hrdost a pošlete to tam!

Přihlaste se, kdo nedostal řízek! A napili jste se pořádně? V odbavovací hale letiště Václava Havla postává třiatřicet romských chlapců a dívek ve věku od osmi do devatenácti let. Patří k Idě Kelarové, zakladatelce pěveckého souboru Čhavorenge, která řízky smažila včera v noci. Před chvílí celá výprava nafasovala bílé mikiny s nápisem Hej Romale a teď míří k letadlu směr Belfast.

„Teto Ido, a poletíme přes moře?“ ptají se ti nejmenší. Odpovídá jim Desiderius Dužda, kterému nikdo neřekne jinak než strejda/ujo Dežo: „Však jasně, že přes moře. Jak jinak se tam chcete dostat.“ Fenomenální kytarista, zpěvák a skladatel je životním partnerem Idy Kelarové, napsal většinu skladeb z repertoáru Čhavorenge. Na děti se naoko přísně podívá a dodá: „Doufám, že umíte plavat!“

Bez mobilů

V souboru panují přísná pravidla a na prvním místě jsou školní známky. Jakmile někomu hrozí pětky, a tedy propadnutí, musí na Čhavorenge zapomenout, dokud si prospěch nevylepší. Smůlu mají rovněž zamilované dvojice, takový vztah je zapovězený. Chlapci a dívky se nesmí navštěvovat na pokojích, dokonce nemohou sedět vedle sebe při cestování. Panuje rovněž přísný zákaz alkoholu, sprostých slov, kouření. A úplně největším prohřeškem je lhaní a zapírání. „Před časem jsme zjistili, že spolu dvě z našich dětí už přes rok chodí. I když mi to rvalo srdce, musela jsem je z Čhavorenge vyhodit – hlavně kvůli tomu, že nám to samy neřekly,“ říká Ida Kelarová.

Přes to všechno celý soubor svoji náčelnici nebetyčně miluje. „Teta Ida mi ukázala správnou cestu, jakou mám v životě jít,“ říkají (takhle doslova), když s nimi o tom zkoušíte mluvit. Nemáte šanci zaslechnout ani sebemenší náznak odmlouvání či stěžování, přitom o kritické chvíle – z pohledu dnešních adolescentů – není nouze. Třeba když všichni musí každé ráno odevzdat mobily do společné krabice. „Jsme na to už zvyklí,“ dostane se vám vysvětlení.

V Čhavorenge panuje až neuvěřitelná disciplína, utužovaná při každoročních letních táborech a zocelená dalšími společnými zážitky. Soubor má za sebou šňůru po osadách na východním Slovensku, workshopy v českých školách, natáčení alba, vystoupení v pražském Rudolfinu, turné po Rumunsku. A většinu z těchto dobrodružství s nimi v posledních letech absolvují hudebníci České filharmonie. „Obohacuje to obě strany. Dětem to dává podporu a možnost přemýšlet o jiné životní cestě, než která se před nimi rýsuje. Filharmonici zase říkají, že takový příval radosti a nadšení jinde nezažijí,“ říká Petr Kadlec, vedoucí vzdělávacích programů České filharmonie.

Bourání hranic