Za císaře pána! A za nádražku

Na obsluhu zapomeňte, svoji objednávku si tady musí každý vystát. Střídají se tady dva výčepní. „Jeden je docela komunikativní, když slouží on, nevadí mi sednout si k baru. Druhej je trochu protivnej nemluva, ale to k tomu taky patří,“ říká Oskar Pajer, který sem chodí od útlého mládí. „Zaprvé nám vždycky bez keců nalili, zadruhé tu jsou naprosto bezkonkurenční ceny. Třeba malej panák rumu za osm.“

Devatenáctiletý mladík v lenonkách před čtvrt rokem zorganizoval oficiální petici za záchranu svého oblíbeného podniku, na které od té doby přibyly tři tisíce podpisů. „Nádražka je kult, který nesmí zaniknout. Chci, aby tam mohl chodit na pivo i můj syn, až jednou bude studovat na vejšce,“ připsal ke svému podpisu jeden ze signatářů. Nebo další hlas: „Unikát. Křehké, prosím, nedotýkat!“

V sálu dejvické nádražky se může posadit stovka lidí, je tu i pódium. Další stoly s lavicemi jsou na peronu. A plácek pod vzrostlými kaštany skrývá jednu z nejkrásnějších hospodských zahrádek ve městě. Budova z roku 1873 je státem chráněná památka: a protože se nachází blízko Pražského hradu a vede tudy železniční trať do Lán, vznikl v roce 1927 přebudováním čekárny I. třídy Prezidentský salonek.

Jak vzdorovat

„Vodím sem zahraniční návštěvy a vždycky to má velký úspěch,“ říká docentka Eva Závadová, která za rohem provozuje lékařskou ordinaci a kousek odtud i bydlí. Po roce 1990 pracovala nějaký čas jako specialistka na nádorovou imunologii ve Vídni a poté v texaském Houstonu, kde se podílela na jednom z vesmírných projektů NASA. „Jedna Američanka mi tamhle u stolu řekla: Znám od nás hodně hospod, které se takhle snažej vypadat, ale tahle je jiná, ona taková prostě opravdu je.“

Evě Závadové se líbí, že v dejvické nádražce nikomu nevadí odlišnosti. „Jsi jinej, no a co! Takových věcí si tady nikdo nevšímá. Je to tu nádherně promíchaný, ta symbióza je úžasná,“ říká nad půllitrem piva žena, která si tu dává schůzky se svými kamarády, do jiné dejvické hospody chodí hrát karty a je členkou pěveckého sboru Mišpacha. „V Texasu mi něco takového, jako je tenhle lokál, vyloženě chybělo. Abych se zabavila, naučila jsem se střílet a jezdit na koni.“