Korutanskou mlhou za přízrakem kozorožce

Teplota klesá s každým metrem převýšení, které nabíráme v serpentinách legendární Grossglockner Hochalpenstrasse. Stavba, která byla zahájena v roce 1930 a dokončena o pouhých pět let později, překonává na 48 kilometrech 1 748 metrů převýšení. Úctyhodná čísla, méně se však dnes už ví, že jedním z důvodů tohoto počinu byla ekonomická krize: nezaměstnanost v tehdejším Rakousku dosáhla po krachu newyorské burzy 26 procent, bez práce bylo tehdy přes půl milionu lidí.

Právě jsme minuli nejvyšší bod na trase (2 505 metrů n. m.) a za rozbřesku sjíždíme na parkoviště u Die Kaiser-Franz-Josefs-Höhe – vyhlídky pojmenované podle slavné pěší návštěvy, kterou zde císař František Josef se svou ženou Elizabeth zvanou Sissy (tehdy devatenáctiletou) vykonal 7. září 1856. Zatím jsme tu až na jeden holandský karavan a dva české motorkáře sami, což je malý zázrak: ročně tento snadno přístupný bod s fantastickými výhledy navštíví půldruhého milionu lidí, jde o druhou nejnavštěvovanější rakouskou atrakci hned po zámku Schönbrunn u Vídně. A to je třeba vzít v úvahu, že silnice, která sem vede, bývá od konce října do května zavřená (v zimě na ní leží až pět metrů sněhu). Pohled, který se odtud nabízí, je skutečně ohromující, ale současně poněkud strašidelný. Největší východoalpský ledovec Pasterze totiž mizí takřka před očima, přičemž rozsah a rychlost jeho tání lze ilustrovat celkem snadno: v šedesátých letech dvacátého století zde byla vybudována lanovka (směrem dolů), jejíž konečná stanice bývala na hraně ledovce – tak, aby si na něj turisté mohli sáhnout, vyfotografovat se tu, případně se zkusit projít po ledu a neupadnout. Zájemce, který by si chtěl něco takového vyzkoušet dnes, čeká po sesednutí z lanovky ještě půlhodinový sestup po pěšině klikatící se mezi obnaženými balvany.

Také ze starých fotografií, kterými jsou vyhlídkové plošiny na úpatí Grossglockneru prošpikované, je to vidět zřetelně: údolí hluboko pod námi, které bylo ještě před 150 lety ledovci těsné a vyplňovalo jej takřka po okraj, připomíná uprostřed září staveniště, z něhož před chvílí odjely bagry a buldozery – bláto, štěrk, jezera kalné vody… Cedule označující místo, kam ledovec Pasterze sahal ještě v roce 2005, je nyní od jeho rozlámaného vyústění vzdálená stovky metrů.

Ranní pastva

Hlavní důvod, proč jsme se přinutili vstávat za tmy a drobného mrholení, ale nespočívá v dokumentování klimatických změn. U vchodu do soustavy skalních tunelů na nás čeká čtyřicátník Markus Lackner, certifikovaný průvodce Národního parku Vysoké Taury, s jedenáctiletým synem.

Než se vnoříme do jeskyní, které tu byly vybudovány pro zajištění bezpečné cesty k nejvyhledávanějším partiím zdejšího pohoří, rozdá nám dalekohledy značky Swarovski – výrobce křišťálového skla vybudoval kousek odtud krytou vyhlídkovou věž ve tvaru broušeného krystalu a financuje řadu vzdělávacích činností národního parku, založeného v roce 1981.