Až v katedrále přistane jumbo jet

Dómský varhaník Josef Kšica vytahuje svazek klíčů a s omluvným gestem kyne mladým Španělům, kteří si u bočních vrat do katedrály pořizují selfie. Do chrámu vcházíme z Vikářské ulice přes kapli svatého Zikmunda. Abychom se dostali do hlavní lodi, musíme ze stojanů odepnout lano, které odděluje prostor pro turisty od zbytku chrámu. „Tak to je ona,“ ukazuje varhaník Kšica k západnímu portálu, v jehož středu září růžicová vitráž – skleněná mozaika, kterou podle námětu vikáře pražské diecéze Antonína Podlahy z roku 1920 dotvořil o šest let později malíř, scénograf a designér František Kysela.

Právě kolem této rozety s motivy stvoření světa se zřejmě brzy strhne velká debata, neboť nové varhany by ji měly částečně překrýt – k nelibosti památkářů. Důležitý bude postoj Kanceláře prezidenta republiky, která zde vykonává vlastnická práva. Jak známo, katedrála po mnoha soudních peripetiích zůstala majetkem státu, jenž ji ovšem spravuje společně s církví, kterou reprezentuje Metropolitní kapitula u sv. Víta.

„Pojďte,“ vede nás regenschori Kšica – varhaník, který má na starosti hudbu v katedrále – k točitému schodišti, po němž vzápětí stoupáme na Wohlmuthovu kruchtu. Bonifác Wohlmuth byl povolán k opravám Pražského hradu po jeho požáru v roce 1541, jedním z jeho zdejších počinů bylo právě vybudování hudebního kůru. „Můžu vám zahrát, chcete?“ říká Josef Kšica. Na zdi visí zarámovaný ručně psaný seznam osmadvaceti dosavadních varhaníků. První, označený jako „kanovník Petr“, sem nastoupil kolem roku 1277, u jména Kšicova předchůdce Martina Poruby je uveden letopočet jeho nástupu 1994.

Ozvou se první tóny varhaníkovy improvizace a kroky turistů se zastaví. Za chvíli už směrem k Wohlmuthově kruchtě míří desítky mobilů v rukách vztyčených nad hlavou. Zvuk rozléhající se monumentálním prostorem působí úchvatně, takže když Josef Kšica o patnáct minut později vstane a vypne varhanní soustrojí a lampičky, těžko se nezeptat: proč vlastně katedrála potřebuje nové varhany za desítky milionů korun?

Největší na světě

Když za první republiky spěla k cíli dostavba západní části katedrály, dovršená vztyčením dvou novogotických věží, sílily hlasy na pořízení „důstojných“ varhan. A důvod nebyl jen symbolický: dokončením hlavní lodi se délka chrámu zdvojnásobila na více než sto metrů, a protože dosavadní barokní varhany se ocitly v příčné lodi neboli v transeptu, nová část svatostánku by zůstala zvukově ošizena.