Na Okoř, tentokrát k Hoffmeisterům

Na přelomu roku se na tuzemské gastronomické scéně odehrál přestup, který znalce mohl překvapit. Jan Kaplan, který pět let šéfoval kuchyni ve vyhlášené brněnské restauraci Pavillon a už předtím se osvědčil v restauraci U kastelána, ohlásil stěhování do Prahy.

I když, do Prahy… Je pravda, že autem jste tady od konečné metra nebo tramvaje za patnáct minut. Na druhou stranu, jak to říct slušně… město vypadá jinak. Turistickým lákadlem je spíše pár stovek metrů vzdálená zřícenina Okoř, případně zdejší cyklostezky.

Když se tady ocitnete v únorový podvečer, praští vás do nosu kouř z uhlí, za ploty se rozštěkají psi, místo návsi spatříte neutěšenou asfaltovou plochu. O to lákavěji pak zapůsobí otevřená vrata a rozsvícená okna velkoryse zrekonstruovaného opukového statku.

Kaštanové povyražení

Původně jsme si stůl rezervovali na sedmou, ale pak se nám z Číčovic ozvali, jestli bychom mohli přijet o hodinu dříve – na pozdější čas se objednala větší společnost, takže personál bude prý vytíženější. Proč ne, říkáme si, v pátek nemusíme nikam spěchat. A vyplatilo se, tempo je vzorné.

Začínáme menším zklamáním z amuse-bouche: úžasný tataráček ze smuhy královské je servírovaný na suchém pečivu, které připomíná obyčejné bake rolls. První předkrm tvoří křepelka s kroupami, šalotkou a uzenou omáčkou. Fantazie. Naopak vývar z hovězí oháňky je poněkud mdlý. Volbou hlavních chodů míříme jak na denní nabídku, tak na stálý lístek. Z tabule vybírám vepřový bok s jelítkem, celerovou remuládou a pyré z uzených jablek. Pohledné, šťavnaté, originální – úplná spokojenost. Na druhé straně stolu přistála variace z divoké kachny s glazovanými kaštany, kaštanovým pyré a omáčkou z krvavých pomerančů. Protože jsme vloni zasadili na zahradě jedlý kaštan, zvědavě ochutnáváme právě kaštanové speciality. Jsou výtečné.