Z Peloponésu přes Ukrajinu do Břevnova

Máme v naší čtvrti tradici sousedských uličních slavností, letos byla tahákem bojovka s názvem Bělohorská, náš bulvár. Úkolem bylo získat co nejvíc razítek z jednotlivých stanovišť, což byli živnostníci působící na této hlavní tepně pražského Břevnova. Já jako námezdní pisálek jsem měl připravit s každým z nich krátký rozhovor.

Zašel jsem mimo jiné do krámku Greek Life, kam chodím docela často i normálně – jen místo diktafonu mívám nákupní tašku, do které se vejdou dvě až tři lahve retsiny. Obchod vedou Konstantinos Tsirtsikos a Světlana Litviněnko a jejich příběh nás může inspirovat… třeba k tomu, abychom byli opatrnější, když si stěžujeme.

Kostas pochází z městečka Kranidi na poloostrově Peloponés, kde má jeho rodina farmu s třemi tisíci olivovníky. „Jsem vystudovaný architekt. Potom přišla krize a ztratil jsem práci, kterou jsem dělal deset let – měl jsem velký obchod s interiérovým designem. Tak jsme museli vymyslet něco jiného,“ vypráví obstojnou češtinou. Světlana se narodila na Ukrajině. „Jsem inženýr-topograf a pracovala jsem ve stejné firmě jako Kostas, jsme spolu už sedm let. Když Řecko zkrachovalo, začali jsme prodávat olivový olej v ukrajinském městě Rovno (bývalá Halič – pozn. red.). Dva měsíce na Ukrajině, dva měsíce v Řecku, dva měsíce na Ukrajině… a tak pořád dokola.“ Peněz nebylo mezi obyčejnými Ukrajinci mnoho už předtím, válka s Ruskem to ještě zhoršila. „Bylo to jako v Řecku: lidi nemohli moc utrácet a nakupovat, tak jsme museli zase něco vymyslet. Měl jsem kamaráda v Praze, který byl ochotný nám pomoci s vyřizováním papírů. Tak jsme od roku 2015 tady,“ říká Kostas.

Pak už jsme si povídali o tom, co zajímá Břevnováky – proč se krám přemístil na opačnou stranu ulice („Jsme blíž tramvajové stanici a taky je tady víc sluníčka“), jak bude vypadat jídelníček v ohlašovaném bistru („Hlavně souvlaki!“) a kdy dojde na výuku řeckých tanců („Brzy!“).

Vlastně to může působit skoro idylicky: Řek a Ukrajinka hledají štěstí na cestě Evropou, jsou zamilovaní a dobře se doplňují. Kostas se nepřestává usmívat a ceny nákupu zaokrouhluje dolů, Světlana bývá opatrnější. Jenže kolik z nás si dokáže představit, že by se za živobytím musel stěhovat třeba „jenom“ z Budějovic do Pardubic? Natož začínat život v cizí zemi.