Zpomalit, zvonit

Ačkoli leží Česko v srdci Evropy a není zcela přelidněné, žije v něm značný počet znepřátelených kmenů.

Po nedávném konfliktu mezi vítači a odmítači uprchlíků a za stále doutnajícího tradičního sporu mezi Pražáky a venkovem zde máme další bitevní frontu: mezi motoristy, cyklisty a pěšáky. Vidíme ji sice na různých místech již nějakou dobu, nyní se však nové ohnisko objevilo v centru hlavního města. Radnice Prahy 1 jedná o tom, že na některých místech zakáže jízdu na kolečkách všeho druhu, což by vedle segwayů a dalších vehiklů poháněných proudem mohly odnést i obyčejné bicykly.

Debata je plná radikálních soudů na adresu jedné či druhé party. Hlavně urazit a zesměšnit! Na jedné straně cyklofašisté a batůžkáři, na druhé zbohatlíci, pipiny, zkrátka křupani. Jako kdyby člověk nemohl být jednou chodcem, podruhé automobilistou a potřetí sednout na kolo – podle potřeby, počasí a chuti.

Opravdu je nutný takový zákaz? Město přece dělá městem právě soužití bláznů všeho druhu, pestrý rej masek a strategií určených k přežití, případně pobavení sebe sama i přihlížejícího davu. Dobrá, jsem odhalen. Do práce jezdím tramvají, rád chodím i pěšky, někdy vytáhnu kolo. Auto mám taky a nezříkám se ho. Kamenovat by mě tedy mohli útočníci zprava zleva. Než přilétne první šutr, mám návrh: pojďme se uklidnit a zkusit se domluvit.

Přijde vám to příliš obecné? Půjdu tedy jako příležitostný „pumpičkář“ příkladem: namontuji si na kolo zvonek a budu jezdit pomaleji.