Nasbírat, co právě roste

Je konec dubna, venku pár stupňů nad nulou, ale Marie už má tento týden za sebou pět schůzek s nevěstami, které se budou vdávat uprostřed léta. Zrovna se vrátila z pražské usedlosti Salabka, svatební obřad přímo mezi vinicemi se má odehrát v září. „Chtěla jsem si projít to místo a potkat se se zákaznicí, abychom si vyjasnily představy a řekly si, co v tu dobu pokvete.“ Den předtím domlouvala podrobnosti s párem, který se rozhodl pro svatbu v areálu zrušené továrny. „Vyklučíme tam křoví, navezeme substrát a připravíme speciální zahrádku, do které zasadíme třeba slunečnice a ostrožky. Tak, aby v srpnu vykvetly a bylo z toho krásné svatební místo.“

Když to trochu přeženeme: může se stát, že klientka Kytek od potoka bude ve svůj velký den třímat v ruce třeba i bodlák. „Někdy ladíme kytici přímo na místě, snažíme se najít něco, co by podtrhlo celkový dojem. Marie proto občas zmizí v lese, načež se po půlhodině objeví z úplně druhé strany s náručí plevelů a větví,“ směje se zakladatelka značky Míla, hned ale dodává: „Nevěsty se nás nemusí bát, všechno záleží na dohodě.“ Květinářky se shodují: „Nejraději máme svatby, na kterých můžeme zůstat – převléknout se, dát si dort a okouknout, jak naše kytice nevěstě sluší.“

Byly dvě, letos přibraly na zaučenou třetí do party. Míla Hilgertová, absolventka zemědělské univerzity v Suchdole, se věnuje pěstování květin. Marie Kavanová, která studuje zahradnickou akademii v Mělníku, má na starosti vázání a vůbec výsledný design. Vloni zajišťovaly kytice pro pět desítek svateb, letos očekávají víc objednávek, proto na začátku sezony přibyla Olga Srovnalová – ta chtěla vyměnit práci v kanceláři za „hrabání v hlíně“, jak sama říká. Od dubna do října by mohl prodej kytic tvořit podstatnou část jejich příjmů, na celoroční obživu to ale zatím není. Míla je čerstvá maminka, Marie tři dny v týdnu pracuje pro Člověka v tísni.

Restituce pýru a pcháče

Pěstitelská základna Kytek od potoka se nachází ve Velkých Přílepech. Satelit kousek od Prahy neslavně proslul největším podvodem v dějinách tuzemského realitního trhu jménem H-System. Nejsou tu však jen tuctové řadovky, starší zástavba má půdorys klasické zemědělské vsi. Pradědeček Míly Hilgertové býval sedlákem, stát po roce 1989 vrátil rodině prázdný statek uprostřed obce a s ním i polnosti.

„Propachtovali jsme je zdejší akciovce, ale všichni víme, jak se půda při intenzivním hospodaření znehodnocuje,“ říká velkostatkářova vnučka, která pro pozemky postupně hledá lepší využití. Nejdříve založila s dalšími lidmi jakési zeleninové družstvo, později si uloupla tři tisíce metrů čtverečních na pěstování květin. „Zrovna tenhle pozemek ležel skoro patnáct let ladem, nájemci ani nevěděli, že ho mají. Dokonce na něj ani nepobírali dotaci, vůbec ho neměli zaevidovaný v systému,“ vzpomíná Míla na dobu před čtyřmi lety.