World Press Photo: Triumf začátečníka

Ta knížka byla ve své době takřka kultovní: jedna černobílá fotografie za druhou, všechny pořízené z okna stejného bytu kladenského činžáku. Střídají se na nich každodenní výjevy – a to jak banální (stopy aut ve sněhu), tak významnější (kopání kanalizace), občas je zachyceno místní drama (mrtvola na chodníku). A někdy tudy „kráčejí dějiny“ (hokejové oslavy či různá oficiální shromáždění).

Autorem souboru, který začal vznikat v roce 1981 a který poprvé vyšel knižně v roce 1994, je Jiří Hanke, nyní dvaasedmdesátiletý fotograf, který dvaačtyřicet let pracoval jako zaměstnanec spořitelny – její pobočka se nacházela v přízemí stejného domu v centru Kladna, v němž s manželkou a dvěma dětmi až do roku 1992 bydlel. Michael Hanke, jehož tvorbu nyní chceme představit především, je jeho syn.

„S tátou to byla legrace. Já v dětství dost trpěl na angíny, býval jsem často nemocný a nechodil do školy. Takže se stávalo, že jsem ležel dopoledne doma, on vrazil do bytu, otevřel okno, něco vyfotil a zase seběhl o patro níž do práce. Dělal v oddělení vymáhání pohledávek, často chodil k soudu, a tím pádem taky nestihl zachytit všechno. Pak se tím trápil,“ vypráví muž narozený v roce 1972, který v polovině února získal cenu v soutěži World Press Photo.

Dodejme ještě, že otec Jiří Hanke se v uměleckých kruzích proslavil i dalším výrazným počinem: v roce 1977 založil Malou galerii v České (tehdy Československé) spořitelně, kterou od té doby vede. A prakticky nelze najít významného tuzemského fotografa, který by tady aspoň jednou nevystavoval. Výstavní síň umístěná přímo v prostorách zmíněné instituce zatím přečkala všechny turbulence – a mohla letos oslavit čtyřicáté výročí.

Zakřiknutý exhibicionista

Tenhle delší úvod věnovaný Jiřímu Hankemu má následující účel: zdůvodnit otázku, jak je možné, že jeho syn Michael vzal fotoaparát do ruky až ve svých čtyřiceti letech, v roce 2012. Opravdu do té doby vůbec nefotil? Nejde o nějakou stylizaci, která má celý příběh ozvláštnit? Vždyť kromě jeho tatínka byl vášnivým fotografem i dědeček, originální soubory vystavovala maminka Jiřina Hankeová, fotografické ambice má sestra Lucie, fotografují i jeho syn a synovec… „A všechny nás spojuje ještě další věc: nikdo jsme fotografii nestudovali, neabsolvovali jsme jediný kurz,“ směje se Michael Hanke, který od dětství vysedával u počítačů, vystudoval ekonomiku a stal se prodejcem softwaru.