Střihoruký Tomáš

Vyrůstal v pražských Lysolajích, kde mají jeho rodiče domek se zahradou. V dětství musel pomáhat se záhonky, nejvíc práce se točilo okolo brambor. Po roce 1990 začal jeho otec řidič podnikat v autodopravě. A protože rodina měla čím dál méně volného času, domácí zahrada se dočkala malé revoluce. Většina zeleniny šla pryč a místo ní se tehdy patnáctiletý Tomáš pokusil založit trávník. Moc mu to nešlo.

„Bavilo mě to, ale z výsledku jsem nebyl nadšený. Další jaro jsem to celé překopal a vysel znova. A zase to nebylo nic extra,“ vypráví nyní devětatřicetiletý muž a dodává: „Nejhorší bylo, že za plotem u sousedů jsem viděl úplně fantastický trávník.“ Začal proto okukovat, jak na to. A všiml si nejen sousedovic dražší sekačky, ale i častého zavlažování a hnojení. „Dneska nám to připadá normální, ale tehdy to bylo něco nevídaného,“ vrací se Tomáš Šena do začátku devadesátých let.

Po gymnáziu v roce 1997 nastoupil na Českou zemědělskou univerzitu, obor obchod a podnikání s technikou. V zemědělství však neviděl perspektivu, uvítal proto, že jej diplomová práce nasměrovala opět k trávníkům: „Zavolal si mě vedoucí diplomky a povídá: ‚Hele, chtějí z Karlštejna, jestli bychom neudělali rozbor strojů na údržbu golfových hřišť. Vezmi si to jako téma.‘“

Sen o anglickém trávníku

Není to velká věda, stačí dodržovat správné postupy. Takové poučení si Tomáš Šena odnesl z přípravy diplomové práce, během které musel detailně nastudovat, jak docílit efektu „anglického“ trávníku. A povzbuzen tímto zjištěním, zaregistroval si značku Šena Greenkeeping.

Dodejme, že trávník u jeho rodičů v Lysolajích už tou dobou vypadal skvěle. „Během studií jsem měl dost času si s ním hrát a vypiplat ho,“ směje se přičinlivý syn. S podnikatelským záměrem mu pomáhal spolužák z katedry malé mechanizace, jehož otec měl firmu na údržbu zeleně na Jižním Městě. „Řekli jsme si ale, že se budeme starat o trávníky výhradně soukromým osobám, nechtěli jsme za klienty žádné instituce. Sice jsme se tím zbavovali možnosti velkých zakázek, ale vyhnuli jsme se riziku, že nakoupíme stroje, najmeme lidi a za rok nás z toho kšeftu někdo vyšoupne.“ Připomeňme, že šlo o zlatou éru kmotrů a korupce bujela ve velkém.