Zdroj číslo 1

Naléhavou hrozbou je dnes znehodnocování půdy jejími nájemci i vlastníky. Souvisí mimo jiné se štědře dotovaným pěstováním řepky a kukuřice.

O nenávratném vyčerpávání zásob ropy, zemního plynu či uhlí se mluví opakovaně, často a nahlas. Přímo před očima nám přitom mizí jiný zdroj, který je pro budoucnost lidstva ještě zásadnější. Zhruba tak by se dalo shrnout poselství debaty s názvem Půda a demokracie, kterou první lednový týden uspořádala Společnost pro trvale udržitelný život – tato setkání odborné veřejnosti se konají pravidelně každý měsíc již od roku 1992, kdy „Stužku“ založil Josef Vavroušek, první československý ministr životního prostředí (tragicky zahynul v roce 1995).

Někteří řečníci varovali před skupováním půdy neprůhlednými globálními společnostmi a jako odstrašující příklad uváděli španělskou Andalusii – dlouhý pás pobřeží se tu proměnil ve velkovýrobnu skleníkové zeleniny obehnanou ostnatými dráty a potaženou plastovými fóliemi. Postupně ale převážil názor, že naléhavější a aktuálnější hrozbou je znehodnocování půdy současnými vlastníky a nájemci, což jsou především obchodní firmy vzniklé na troskách JZD.

V první řadě jde o erozi, na Hané v uplynulých dekádách zmizelo někde až přes půl metru ornice a oře se takřka na skálu. Závažný problém představuje i utužování půdy těžkou mechanizací, takže se do ní nevsakuje vláha a není schopná přirozené obnovy. Zmínit je třeba rovněž degradaci půdy intenzivním vytěžováním živin na polích, kde se točí pořád dokola štědře dotované pěstování řepky (na biopaliva) a kukuřice (do bioplynových stanic). Přejme tedy českým polím, aby si pod sněhem odpočinula a na jaře jejich téma narazilo v politice na úrodnou půdu.