Máte shodu, jdeme na to!

Transplantační medicína má jistě svoje hrdiny v podobě zkušených chirurgů – celebrit svého druhu. Méně už se ví o těch, bez kterých by to už vůbec nešlo: dárců orgánů, tkání nebo také kostní dřeně. Jejich příběhy přitom bývají mimořádně silné. A co teprve, když se dárce a příjemce potkají osobně.

Každý den jsem myslela na to, jak asi vypadá – vzpomíná Petra Mauerová na svoji až umanutou snahu poznat osobně člověka, který jí zachránil život.

„Jo, tělo dostane trochu pecku. Připadal jsem si, jako kdybych dostal polenem přes záda, nebo jako kdybych spadnul na ledě. Ale už za tři dny jsem hrál bowling,“ říká Jaroslav Henzl.

Ona je vyučená dámská krejčová z podkrkonošského Žacléře, on zedník z Čisté u Rakovníka. V běžném životě je dělí zhruba 250 kilometrů. V tu chvíli před osmi lety si ale byli tak blízko, jak jen to jde. Jemu bylo sedmadvacet, ona je o dva roky starší. On zdravý jako řípa, skoro dvoumetrový devadesátikilový chlap. Ona, matka několikaměsíčního dítěte, stála na pokraji smrti.

Nemohla už ani chodit, množství krevních destiček v jejím těle klesalo. Při životě ji udržovaly léky… a naděje, že se snad přece objeví vhodný dárce.

Shoda: deset z deseti

Petra Mauerová dlouho nemohla otěhotnět, měla za sebou dva pokusy o umělé oplodnění. O to šťastnější byla, když zjistila, že je v jiném stavu, navíc přirozenou cestou. Několik měsíců před porodem jí však začalo být zle a lékaři diagnostikovali úbytek krevních destiček. „Normální jsou hodnoty okolo dvou set, já měla osmdesát, pak padesát. Při porodu to kleslo na čtyři,“ vzpomíná matka dnes jedenáctileté Vendulky, která se s ohledem na možné komplikace narodila plánovaným císařským řezem. „Největší hrůzu jsem měla z toho, jestli ta nemoc není dědičná nebo jinak přenosná,“ vzpomíná paní Mauerová, jejíž zdravotní stav se po porodu nezlepšil: „Zadýchávala jsem se, na těle mi přibývaly modřiny.“ V červnu 2007 si vyslechla diagnózu: myelodysplastický syndrom čili jeden z mnoha druhů leukemie – rakoviny krve. „Sesypala jsem se, před očima se mi udělalo černo. První, co mě napadlo, že umřu. A co bude s Vendulkou…“