Vědecké osvícení v rychlíku do Plzně

Superodolné bakterie jsou jednou z akutních lékařských hrozeb poslední doby. Na vině je hlavně nadužívání antibiotik – v lidské medicíně i ve zvěrolékařství. Tým docenta Jaroslava Hrabáka vyvinul postup, jak diagnostiku, která dříve trvala čtyřiadvacet hodin, zkrátit na tři hodiny.

Kdyby hollywoodská produkce hledala v Česku vhodné kulisy pro natáčení vědecko-fantastického filmu, Biomedicínské centrum v Plzni by nejspíš obstálo. Vedle fakultní nemocnice tu na zelené louce (doslova) vznikla budova plná světla, která evokuje sci-fi. A nejde jen o architekturu: žádná vrátnice, na chodbách usměvaví třicátníci, z jejichž vzhledu ani chování nepoznáte, kdo je šéf a kdo uklízeč, mazák či elév.

Mužem č. 2 − po vědeckém řediteli − je tu docent Jaroslav Hrabák, čerstvý nositel Ceny Neuron pro mladé vědce. Čtyřiatřicetiletý muž z Radnic, sotva dvoutisícové obce kousek od Plzně, který se k vědě dostal přes… včelí úly.

„V rodině včelaříme od roku 1938. V pubertě jsem se tomu bránil, ale pak dědu operovali s kýlou a já se musel začít starat,“ vypráví. Vystudoval biomechaniku a lékařské inženýrství na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity. „Hodně teorie, samé počítačové modelování. Potřeboval jsem něco víc biologického. V rámci diplomky jsem proto zkoumal bakterii, která způsobuje mor včelího plodu − Paenibacillus larvae.“

Postel a med? Vy šarlatáne!

V zařízení za půl miliardy korun, které otevřeli loni na podzim, je nyní vědcem i manažerem. „Když za mnou s tou nabídkou kolegové z vedení fakulty přišli, měl jsem jednu podmínku: že si jeden den v týdnu vyhradím pro práci v laboratoři. A moc mi to pomáhá, protože té byrokracie je opravdu hodně,“ říká docent Hrabák. Je jedním z vědců-šťastlivců, jejichž badatelskou satisfakcí není jen článek publikovaný v renomovaném časopise. „Postup, který jsme popsali, se za pár měsíců začal používat v řadě laboratoří u nás i v zahraničí.“

O co šlo? „Panrezistentní čili superodolné bakterie. V některých částech světa, a dokonce i v Evropě − konkrétně v Řecku − dosáhla rezistence takové míry, že už existují bakterie, které jsou odolné ke všem dostupným antibiotikům.“ Souvisí to s nadužíváním léků? „Ano, potvrdil nám to i řecký kolega z našeho týmu: antibiotika si tam lidé berou opravdu na každou rýmičku, prodávají se v každém supermarketu. Přitom dobře víme, že rýma je téměř vždy virového původu, takže antibiotika jsou zcela zbytečná.“ Podobná míra slepé důvěry k antibiotikům panuje také ve Francii či Itálii. „Popisují to i sociologické studie: ve středomořských zemích je zakořeněné, že když si pacient od lékaře neodnese krabičku s léky, připadá si podvedený. A když mu doktor doporučí lehnout si do postele s čajem a medem, podezřívá ho ze šarlatánství.“