Merč

Každá kapela má merč. Jsou to věci s logem kapely, které si kupují její fanoušci. Tím vzdávají kapele hold a také přispívají na její existenci. Merč je různej. Jsou to trička nebo mikiny, ale taky jsou to naprosto bizarní věci. Každej to vnímá jinak a proti gustu žádnej dišputát.

Merč máme samozřejmě i my. Spadá pod naše vydavatelství San Piego Records, o které se stará Ladis. Ladis vydává, vyrábí a prodává. Peníze, který utrží, dává na hromadu a my je pak jednou za dva nebo tři roky vyberem a nahrajeme za ně nový písně, vyrobíme nosiče, natočíme klipy a uděláme vše, co je třeba.

To je ve zkratce a v kostce náš systém. Myslím, že je dobrej. Začali jsme to takhle dělat v roce 2008. Předtím jsme byli u velký firmy jménem Sony, a tak jsou první čtyři nahrávky ve vlastnictví velký firmy a my je ani nemůžeme vydat na vinylu, protože na naše e-maily a prosby o reedici nereagují, nebo je spíš ignorují. Tak to chodí. Dalších šest desek jsme si naštěstí vydali sami a Ladis alias ředitel je úspěšně prodává.

Na každém koncertě má svůj sektor a hlavně stoleček, z čehož vznikají zajímavý příhody.

Jednou takhle Ladis postává u stolečku a najednou za ním přijde kluk a říká: „Čau, prosímtě, něco bych od tebe potřeboval…“

„O co jde?“

„Mám kamaráda, kterej je trochu kleptoman a na každým koncertě něco malýho u stánku s merčem ukradne. Je mi to dost trapný a taky se bojím, aby ho nechytili a následně třeba nezmlátili nebo nezatkli, a tak jsem to začal dělat tak, že jdu, koupím něco předem a pak mu řeknu, že to, co jsem tajně koupil, bych chtěl, on to ukradne a dá mi to. Všichni jsou spokojení a všechno je v klidu. Myslíš, že bychom se mohli domluvit?“

„A kterej to je?“ ptá se Ladis s trochu neproniknutelným a s trochu pobaveným výrazem.

„Je to tamhleten týpek v modrý mikině, teď se sem zrovna nedívá, tak si ho nenápadně prohlídni a já si tady od tebe koupím jednu vypsanou fixu a on ti ji pak sebere.“

Ladisova příhoda vzbudila v šatně neuvěřitelnou pozornost.

„Ty vole, co bylo dál?“ ptá se kytarista Mejla a historka ho láká víc než oblíbený seriál na Netflixu.

„Za chvíli přišel borec v modrý mikině a začal mi něco vykládat, a tak jsem se na chvíli otočil a co nejdéle jsem koukal jinam. Pak se otočím zpátky a vidím, že fixa zmizela a on se spokojeně usmívá. Za půl minuty definitivně zmizel a už jsem ho víckrát neviděl.“

Všichni v šatně řvou smíchy a pak někdo říká: „Hele a zeptal se tě, jestli je ta fixa vypsaná?“

Na to se totiž skoro vždycky někdo zeptá a my mu řekneme, že není, protože ji musí vypsat sám.

Vlastní vypsaná fixa je totiž mnohem lepší než vypsaná fiXa u Sony.