Nová deska a sny o ní

Na tenhle říjnový sloupek jsem se těšil už od okamžiku, kdy mě Tomáš Poláček oslovil s dotazem, jestli nechci přispívat do Reportéra. Věděl jsem totiž dopředu, o čem zhruba budu tento měsíc psát.

Tehdy jsme se totiž zrovna s kapelou a s producenty Dušanem Neuwerthem a Ondřejem Ježkem dohadovali, kam a kdy půjdeme nahrávat naši novou desku, a taky kdy ji vydáme. Finální datum padlo na říjen 2019. Což je právě teď.

Loni jsem odpověděl Tomášovi, že do těch sloupků jdu. Jediný, čím jsem si byl jist, bylo, že přesně za rok napíšu, že jsme to dokázali a posíláme ven nové písně. Představoval jsem si ten okamžik a nesmírně jsem toužil po tom, aby už tenhle moment nastal. Je to trochu taková malá domů, ale jak zpívá jedna nejmenovaná kapela: „Každej vylepenej plakát je dobrej.“

V té chvíli to ale bylo všechno velice vzdálené a vůbec nebylo jasný, jestli to dokážeme.

Je to naše devátá nahrávka, a tak si troufám říct, že už jsme se něco naučili. Jedno je jasný. Nic se nesmí odfláknout a nic se nesmí uspěchat. Všechno má svůj čas. Někdy se neděje nic, a někdy se děje úplně všechno. Je to složitej proces a vyžaduje největší možnou míru soustředění. Fatálnost chyb spočívá v tom, že pokud nejsou objeveny, nejdou vrátit zpátky.

Přirovnal bych to k chůzi provazochodce s dlouhou tyčí na laně mezi dvěma mrakodrapy.

A teď je to tady: 3. října jsme desku poslali ven. Skončilo dvouleté období, na jehož začátku nebylo nic a na konci je něco. Jedenáct písní. Třicet šest minut hudby, která tady zůstane navždy, pokud nedojde k blackoutu.

Vzpomínám si na jednu příhodu před mnoha lety. Tenkrát jsme nahrávali v Ostravě náš debut Brutální všechno s Petrem Fialou z Mňágy a Ždorpu. Mňága byla v té době už naprosto slavná kapela a právě vydala šestou nebo sedmou desku. Zeptal jsem se ho: „Tak jak jsi s ní spokojenej?“

Podíval se na mě a odpověděl: „Hele, docela dobrý. Na koncertech z ní hrajeme tři písničky.“

Přišlo mi to jako naprostý dno. Nechápavě jsem kroutil hlavou. Vydat desku a hrát z ní sotva čtvrtinu? Pche.

Postupem času jsem to pochopil.

Není jednoduchý nahrazovat starší prověřené písně novými. Ale je strašně fajn pocit, když se nějaká prosadí. Ve svý hlavě sníš o tom, že se toho uchytí hodně, o black jacku ve stylu Red Hot Chili Peppers, když vydali Californication.

Postupem času jsem sice pochopil, jak to je – ale nikdy jsem to nepřijal.

A tak to má být. Sny a odhodlání přebít to předtím nás ženou dopředu.

Třeba se to povede. Aby to klaplo, musí to být opravdu kvalita.

Tak uvidíme, k čemu to letos bude.

Kdo chce, může si desku teď hned stáhnout na našich stránkách.