Tenkrát v létě

Léto budiž pochváleno. Už je zase za námi.

Letošní léto nebylo špatný. Dotáhli jsme novou desku, natočili dva klipy, projeli jsme naši zem křížem krážem – a hráli jsme pořádně, protože nic lepšího neumíme. Je to skvělý a moc si toho vážím.

Všechno profrčelo kosmickou rychlostí. Najednou se dívám z okna dodávky a vidím na poli balíky slámy. Čím víc jich je, tím víc vím, že už je zase po legraci.

„Až ti bude osmdesát plus, Míšo, bude to mnohem rychlejší,“ říká moje babička, pokyvuje vážně hlavou a nakonec se ironicky zachechtá. V tom zachechtání cejtíš sílu. Ví svoje, nikdo jí to nemůže sebrat a babička se jen tak nevzdá. Akorát mi přijde, že se moc povaluje, tak jí pořád říkám: „Babi, musíš chodit! Jde o to se hejbat!“

Ale teď zpátky ke kapele: Naším autem zní píseň The End od The Doors a míchá se s duněním dálnice. Tma přichází jako nezvaný host, který si ještě ke všemu popletl čas.

Ježišmarjá, to už je tady? Tou­hle dobou bejvalo ještě před tejdnem světlo!

Léto budiž pochváleno a za rok přijde další.

Samozřejmě jsem v létě jenom nehrál. Taky jsem byl s rodinou na horách, a dokonce i se ženou v kině.

Viděli jsem skvělej novej film Tenkrát v Hollywoodu. Je to opravdová kvalita. Nejlepší hláška (pro mě) přichází ve chvíli, kdy Leonardo DiCaprio dostává od Brada Pitta na starost a pohlídání cigaretu napuštěnou LSD a říká: „Neboj, můj chlast nepotřebuje dalšího kamaráda.“

Dlouho se směju. Fakt dlouho. Asi jako kdysi kamarád na vejšce, kterej si dal LSD a pak seděl s náma u stolu. Přisedla si k nám spolužačka z kruhu, která o jeho indispozici nevěděla. Tvářila se smutně, proto jsem se jí zeptal, co se stalo. Svěřila se, že se po pěti letech rozešla se svým klukem.

Týpek na LSD se v tom okamžiku začal šíleně smát. Nedokázal to zastavit. Snažil se, ale prostě to nešlo. Tekly z něj nudle a slzy a pot, a to všechno si utíral do rukávu. Za chvíli ho měl úplně promočenej a jen ho zvedl, aby se pokusil zabránit naštvanýmu odchodu nešťastné dívky, kterou si dnes už nedokážu vůbec vybavit. Vzdal to, plácl nacucaným rukávem o stůl a smál se dál.

Ta cigareta s LSD ve filmu Tenkrát v Hollywoodu odpálí finále, z kterýho máš mokrý všechny kapesníky a rukávy v dosahu. Pokud to ještě dávaj, běžte určitě do kina.

Co se mnou?

Na konci léta mám taky pocit, že můj chlast se se mnou skamarádil docela hodně.

Bylo toho dost, bylo toho tak jako každý léto, jsem fakt rád, ale jistou daň je třeba vnitřním orgánům zaplatit.

Je čas dát se dohromady a vyběhnout do předpodzimního lesa. V červnu jsem jako člen štafety hudebníků uběhl pět kiláků za dvacet pět minut. Teď bych byl bez šance.

Ale začal jsem zase trénovat a za měsíc to bude určitě lepší.

Pokusím se dostat na ten samej čas. „Jde o to se hejbat!“