Jak jsem (ne)porazil Wham!

Nahrál jsem s dětmi vánoční píseň – no jo, je to tak. I já se připojil.

Každej čtvrtek chodívám do místní montessori základky, kde hrajeme, zpíváme nebo řešíme, co je to buster, kombo, rokenrol. Vypadávám ze svý bubliny a zároveň do ní lákám.

Společný vánoční hit s dětmi vypadal už dopředu jako naprostý majstrštyk. Objednal jsem autobus, nakoupil kinedryl a vyrazili jsme do studia; tou dobou bylo jasný, že se trůn kapely Wham! začíná povážlivě kývat.

Klapalo to.

Děti zpívaly jak o život, a to nadšeně, protože studio nebylo jenom studiem, ale taky statkem, kde jsou koně, krávy, takže se tam dalo pobíhat, blbnout, šmejdit a hrát v holínkách fotbal na louce. Překvapení: nikdo nevypustil naftu z traktoru!

Pak už v ruce držím flashku se smíchanou písničkou a říkám si: „K dobrýmu hitu patří klip!“ Protože bramborák má taky plavat na pivu.

A osud je mi pořád nakloněnej. Děti choděj v rámci tělocviku bruslit na pardubickej zimák a text je o bruslení. Paráda. Vyrážím tam a natáčím jediný zbytky radosti, který teď na tom stadionu jsou. (Jestli letos udržíme hokejovou ligu, tak to bude zázrak.)

Náš bubeník Pítrs to stříhá, a dokonce mě chválí. Všechno jede a Vánoce už strkaj nohu do dveří. Vypadá to, že se Last Christmas, Medvídek i Půlnoční budou muset uskromnit.

Jenomže pak to přijde.

Sedím v autě u totálně zacpanýho nákupního centra a sleduju ty vyteklý obličeje ve všech ostatních autech. Z jednoho vybíhá borec a řve na druhýho borce v jiným autě směs těch nejhorších sprostejch slov. Ze zadního sedadla se ozve: „Tati, to jsem asi neměla slyšet…“

Hlavou mi prolítne film Volný pád.

Wham! jsou jinde. Nejspíš na horách uprostřed ničeho topěj v krbu. Je pozdě. Lidi už toho mají dost. Miliarda úkolů, společenskejch povinností, návštěv. Čas, kterej letí úplně jinak, než když ti bylo sedm. Místo sněhu je nic nebo v lepším případě břečka a k tomu celkově podivný počasí, který vypadá jako nástup jara s dlouhou tmou – ta jediná zůstala stejná. Tohle všechno to celý posílá úplně jinam. Zařvi to nahlas, ať si ulevíš.

Dochází mi to. Přijít s vánoční písní týden před Štědrým dnem je úplně stejný, jako když hlavní hrdina filmu Jára Cimrman ležící spící přinese na patentový úřad svý vynálezy, který už před ním patentovali jiní. Lidi jsou před Vánocema vystreslí a nevnímaj nic.

Ale ani tak nelámu nad písní „Dobře je dětem o Vánocích“ hůl a dávám ji na YouTube, kde si ji můžete poslechnout i vy. Docela se do klidnýho ledna hodí.