Novinářka Charlie Hebdo: Ideologie, která nutí ženám burky, je fašistická

Jednou jste řekla, že vaše názory formovalo extrémní násilí, které jste zažívala v Maroku. Jaké to bylo vyrůstat tam jako dívka?

Narodila jsem se v Maroku krále Hasana II. Bylo to místo, o kterém můžeme mluvit jako o diktatuře. Ani muži v takové zemi nejsou svobodní, natožpak ženy. Velice rychle jsem si uvědomila, že pokud budu jako ostatní, jsem jako žena odsouzena, abych celý život sloužila mužům a poslouchala je. Ztělesněním diktátora, takovým malým diktátorem v marocké rodině bývá otec. Mým prvním úkolem bylo toho diktátora v něm zabít.

Povedlo se?

Myslím, že ano. Když jsem ale začala revoltovat a pochybovat o tom systému, dospěla jsem k tomu, jak velkou roli v něm hraje náboženství. Kdykoli se zeptáte – a proč ženy nejsou rovnocenné s muži? –, někdo vám odpoví, že je to psáno v boží knize. Nevím, jestli bych v sobě měla stejný hněv, kdybych se narodila jako kluk.

Ale možná ano, protože hodně Maročanů, muslimů, taky bojuje a vzpírá se. Pro ženu je to ale skutečně otázka vlastní důstojnosti.

Tak jste se stala ateistkou?

Víc než jako ateistka bych se popsala jako svobodný duch. Nevěřím, že bůh stvořil lidi, spíš si myslím, že si lidé vytvořili boha. Jsem si jistá, že na nebi není bůh, který by vytvořil tahle pravidla. A i kdyby existoval, nehodlám ho uctívat, pokud říká, že jsem podřazená. To raději budu svobodná a pak půjdu do pekla. Muslimský, ale i křesťanský a také židovský bůh – je muž. Proč to není žena?

Ale aby bylo jasno, uznávám lidi, pro které je spiritualita důležitá. Neuznávám však ty, kteří vnucují svou víru ostatním. Nemyslím, že všichni by měli být ateisti, ale zase věřím, že všichni by měli být sekulární – což je rozdíl. Z osobního pohledu jsem tedy řekněme ateistka a z politického sekularistka.

Proč jste z Maroka odešla?