Tady bydlí bobři

Bobr má na bydlení svoje nároky. Největší v Česku žijící hlodavec spí ve své noře na suchu, potřebuje z ní však přímý vstup do vody. Noru si ale může vyhloubit, jen pokud najde přiměřeně vysoké břehy. Když jsou naopak břehy nízké, musí si postavit hrad. Z větví, kmenů a bahna. A večer po probuzení hurá rovnou do řeky, rybníka či jezera: bobr je totiž noční zvíře.

U Měřína na Vysočině se velmi ohrožený a chráněný živočišný druh zabydlel natolik, že jsou tady k vidění oba typy obydlí.

„Když se na rybníce mezi Černou a Měřínem kolonie bobrů někdy před patnácti, možná dvaceti lety objevila, byl to trochu poprask,“ vzpomíná starosta Černé Vítězslav Plocek. Bobři jsou pracovití, začali stavět hráze: takto vytvářené vodní nádržky zajišťují zvířatům, že se mohou pohybovat bezpečně pod hladinou, nebo třeba to, že mohou vodou snadněji přepravovat dřevo. Pro lidi to ovšem byla komplikace; voda blokovaná hrázemi přetékala a zaplavovala silnici, což byl – obzvláště v zimě – problém.

„Ochránci tehdy tvrdili, že jediný způsob, jak se jim dá znemožnit stavění hrází, je vložit do nich nějakou rouru. Tu zvířata nedokážou ucpat,“ vzpomíná starosta. „Opravují totiž trhliny na povrchu hráze, ale ne dole.“ Nikdy na to nedošlo, problém se vyřešil výjimkou z podmínek ochrany bobra. Jím vybudovaná hráz se může – samozřejmě tak, aby to zvíře neohrozilo – odstranit, takže se zabrání zaplavování silnice. To je potřeba udělat zhruba jednou ročně, bobři totiž hráze pečlivě obnovují.

V našem regionu začal bobr mizet před pár stovkami let, ve volné přírodě byl zcela vyhuben v polovině osmnáctého století. Do Česka se za vydatné pomoci ochránců životního prostředí vrací v posledních desítkách let. Po reintrodukci (záměrné vypuštění zvířat do míst původního výskytu – pozn. red.) v Rakousku a v Německu, se v povodí řeky Moravy začal rychle šířit, k Měřínu doputoval po řece Oslavě a v osidlování pokračoval až na Sázavu.