Všechno nejlepší!

Bylo jí třináct, když do školy přišel pán, kterého si děti neměly všímat. Při vyučování sledoval Janu Brejchovou. „Bylo mi z toho všelijak; tenkrát jsem dost kamarádila s klukama, pochopitelně jsme kradli jablka a chodili na lusky, neměla jsem tedy nejčistší svědomí. Přisedl si ke mně, ptal se, jak se jmenuju, na adresu, a já si říkala: Tak to je jasný,“ vzpomínala herečka v knižním rozhovoru s Janou Klusákovou: To je Jana Brejchová.

Ale už při obědě se vědělo, že nejde o policistu: dotyčný pán byl od filmu. Ve školním rozhlase pak zazněla jména žáků, kteří se dostali do užšího výběru na obsazení dětských rolí ve filmu Olověný chléb. Tehdy ještě černovlasá dívka s výraznýma očima v konkurzu uspěla.

Asistent režiséra Ladislav Helge, který Janu pro film Jiřího Sequense vybral, jí doporučoval studovat herectví, ale jako druhorozená z osmi dětí (z nichž dvě jako malé zemřely) pomáhala s financováním domácnosti. Po škole odpověděla na inzerát mlékáren Laktos, kde hledali do účtárny „hbitou písařku“. U pohovoru se zjistilo, že neumí psát na stroji, nicméně se to slíbila naučit – a za dva roky už odcházela z podniku k filmu z místa sekretářky hlavního inženýra. „Udělala jsem tam kariéru,“ smála se.

Zatímco pro první, dětskou roli své dcery se ještě maminka nadchla, s další filmovou kariérou nesouhlasila. Jana tak v šestnácti letech odešla z domova krátce po tom, co se narodila její nejmladší sestra.

Cena za Vyšší princip

Scénář k snímku Štěňata, ve kterém hrála, napsal mladý pomocný režisér Miloš Forman. Do sedmnáctileté Jany se zamiloval a tajně za ní chodil do podnájmu, kde byly pánské návštěvy zakázány. Aby ho neviděla paní domácí, musel občas z vyvýšeného přízemí vyskakovat oknem, takže i proto, že nebyl zrovna sportovec, brzy navrhl svatbu; aby se stal jejich vztah legálním.

Společně pak bydleli v kanceláři, která sloužila jako novomanželský byt do chvíle, než se Forman zahleděl do jiné. Krátce po rozvodu se Jana Brejchová vdala za německého herce Ulricha Theina. V sedmém měsíci těhotenství přišla o dítě, což přispělo ke konci jejich vztahu.

V šedesátých letech se stala Brejchová idolem a filmovou hvězdou, točila jeden snímek za druhým, nabídky přicházely i ze zahraničí, sklízela obdiv na filmových festivalech. Například ve švýcarském Locarnu získala hlavní cenu za herecký výkon ve filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip. Vzpomínala, jak se tam ve výtahu potkávala se sympatickými herečkami Marlene Dietrich nebo Betsy Blair.

Po boku svého třetího manžela Vlastimila Brodského se objevila na filmovém plátně a později i na divadelních prknech. V psychologickém rodinném dramatu s názvem Citlivá místa, k němuž sama přinesla námět, hrála matku, zatímco filmového potomka ztvárnila její skutečná dcera Tereza Brodská.

V devadesátých letech dávali mladí filmoví režiséři přednost novým tvářím; kvůli tomu – i díky dalšímu životnímu partnerovi Jaromíru Hanzlíkovi – se začala soustředit na divadlo.

Ačkoli říkala, že „Bróďa“ byl jejím třetím a posledním manželem, dlouholeté přátelství s hercem Jiřím Zahajským přerostlo ve velkou lásku: po padesátce se tak herečka vdala počtvrté.

Svoji poslední filmovou roli ztvárnila ve filmu Jana Hřebejka a Petra Jarkovského Kráska v nesnázích, získala za ni Českého lva.