Bez želv se to neobejde

Hlavním nepřítelem mořských želv jsou, hned po člověku, plasty. Odpadky se zásadně podílejí na úbytku želv. Hromady nepořádku na plážích jim brání dostat se na místa, kde mohou bezpečně naklást vajíčka. Igelitové sáčky si v moři pletou s medúzami, svou potravou; konzumují je – a pak zemřou hlady, protože mají střeva zaplněná igelitem. „Jedné želvě dokonce koukal z nosu kus plastu, vytáhli jsme brčko, které měla zaražené hluboko v hlavě. Víckrát jsem viděla kroužek od víčka z PET lahve kolem krku mláděte. Taková ozdoba ho později uškrtí,“ říká Hana Svobodová.

Sbírání odpadků je první pomocí želvám, kterou organizuje na bílých plážích třech ostrovů provincie Berau na severovýchodě indonéského Bornea. Ty jsou osmým nejdůležitějším líhništěm karet obrovských na světě.

„Proč to děláš?“ ptali se jí místní, když ještě sama chodila s pytlem po pláži a sbírala nepořádek. „Připlavou přece další, nemá to cenu,“ ťukali si na čelo. Pak jí, trochu ze soucitu, přece jen pomohli a po čase se ukázalo, že každodenním uklízením se příroda dá udržet čistá.

Ačkoli… odpadky tady lze likvidovat jedině spálením, k ekologickému ideálu má tohle uklízení daleko, želvám však z cesty zmizí bariéra. Denně jich na pláže přijde třicet, padesát, v srpnu i osmdesát; každá naklade kolem stovky vajec.

Hned poté je potřeba vajíčka najít, vyhrabat a přesně tak, jak jsou – hlavně nepřevracet, to by zárodek uhynul – přesunout jinam. Je to věda, ale místní rangeři už metodiku ovládají.