Kolem světa na plný úvazek

První dceři Karla Wolfa je pět let. Po letištních terminálech jezdí s vlastním kufříkem, trekové boty dostala, jakmile začala chodit. U moře byla Karin několikrát, dlouho si však myslela, že je k němu potřeba kulich, v moři plavou ledové kry a na pláži může být i sníh. S rodiči totiž procestovala Norsko a Island v rodinné dodávce s matracemi a improvizovanou kuchyňkou.

Karin si už ovšem nepamatuje, že jako kojenec absolvovala kratší cestu letadlem na Kanárské ostrovy, a když výlet proběhl bez problémů, letělo se na Nový Zéland. Ten bylo potřeba stihnout před druhými narozeninami. „Dětem do dvou let není potřeba kupovat letenku, a tak jsme toho chtěli využít a podívat se co nejdál,“ říká Karel Wolf.

Malá Karin strávila na cestách i většinu prenatálního života. Její máma Jana Wolfová totiž zjistila, že je těhotná, na začátku tříměsíční cesty po jihovýchodní Asii. Konkrétně ve Vietnamu. S Karlem pak procestovali ještě Laos, Kambodžu, Thajsko a Indonésii. Po návratu do Čech získala stipendium na Havaji, kam odjela na další tři měsíce.

Karin vskutku cestuje skoro pořád. Pendluje i mezi Českem a Rakouskem, kde její rodiče pomáhají s provozováním rodinného penzionu. V zimě tam jsou tři měsíce, v létě dva. Mezitím se Karel Wolf vrací – pomineme-li expedice – do České republiky přednášet o cestování a organizovat cestovatelský festival, Jana zase jezdí vystupovat s taneční skupinou Kintari.

Karin už má sestru, devítiměsíční Kláru, rodiče se tedy rozhodli vyrazit na Sardinii. Stavět hrady z písku však rodina dlouho nevydrží. „Dojet autem k pláži, kde je kiosek s limonádou, lehátka a jeden slunečník vedle druhého, je pro Karla symbol toho nejstrašnějšího, co se dá zažít,“ říká Jana. „Pojedeme tam po sezoně, slibuju mu hory a venkov, treky po divokém západním pobřeží, kde po dvou hodinách chůze dojdeme na malou schovanou pláž.“