Orel létá sám

7. srpna 2016

Reportér 08/2016 · Číslo 24

Harley má prý srdce a duši. „Někomu se zdá, že je moc těžký nebo se moc chvěje, ale to je právě to, co dělá harley harleyem, je to motorka, která s sebou nese emoce. Ty vibrace do řídítek a burácející motor je přesně to, co chceme. Ne uhlazenou motorku, která jenom bzučí a vyletí, ale burácivý stroj, který říká: Teď si to spolu užijeme, jsem tady pro tebe a ty pro mě.“ Zhruba takhle – třebas různými slovy, ale vždy stejně nadšeně – mluví harleyáři. Právě o českých příznivcích legendární značky je srpnová fotoreportáž.

Harley není zdaleka jen mužská záležitost. Pražský klub má sto padesát členů a z toho je dvacet šest žen. „Lidi spolu víc drží, je to taková rodina.“ „Je to pravá Amerika, úplně jiná jízda, s ostatníma motorkama se to nedá srovnat. Jsou lepší, výkonnější, pohodlnější, ale harley má tradici, je to životní styl, legenda…“ říkají čeští harleyáři.

Příběh značky Harley začal na začátku dvacátého století v Milwaukee v americkém Wisconsinu. Dva kluci si chtěli víc užít jízdu na kole, nechtělo se jim dřít se do kopce: tak ke kolu přišroubovali benzinový motor. Snili o tom, že vynaleznou něco velkého a rozjedou vlastní firmu. Nebyli zdaleka jediní, technický pokrok lákal spoustu kluků, ale tihle dva se svého snu nevzdali, ani když se jim zpočátku nedařilo. Jmenovali se William S. Harley a Arthur Davidson, později se k nim přidali ještě dva další bratři Davidsonovi.

První harley jezdil maximálně tak šedesát kilometrů za hodinu. Zakladatelé však začali motorku postupně vylepšovat a za půjčené peníze založili společnost Harley-Davidson Motor Company. Opustili kůlnu Davidsonových a postavili továrnu v místě, kde společnost sídlí dodnes.

K propagaci harleyů nejdřív přispívaly úspěchy v závodech: Walter Davidson se stal vytrvalostním jezdcem a v roce 1914 už měla společnost svůj závodní tým.

Firmu pak zásadně posílily dva velké konflikty dvacátého století. V první světové válce nakoupila americká vláda pro armádu tisíce motocyklů; první americký voják přijíždějící do Německa 12. listopadu 1918, den po uzavření příměří, seděl právě na harleyi – jeho fotka se stala skvělou reklamou.

Mezi válkami se však vzestup zabrzdil, lidé kupovali praktičtější auta, posléze kupní sílu Američanů a nejen jejich omezila velká hospodářská krize. Jenže přišla druhá světová válka a armáda nakoupila desetitisíce strojů: po válce si vojáci, zvyklí na harleye, začali pořizovat vlastní.

Rodinná firma budovala image bezpečné rodinné motorky, harley byl však populární i u gangsterů a mladých výtržníků. Právě kvůli tomu ostatně vznikly choppery – lidé na hraně zákona se zbavovali všeho, co na motorce nutně nemuselo být: v očesaných strojích rychleji ujížděli policii. Vidět byly třeba v legendárním motorkářském filmu z roku 1969 Bezstarostná jízda (Easy Rider).

K vytvoření obrazu motorkáře coby desperáta a zločince přispěl i hollywoodský film Divoch (The Wild One), kde měl harleye záporný hrdina jednoho z motorkářských gangů. Jízda na motorce se pak stala ještě větším symbolem volnosti a rebelství – takže se s motorkami začaly fotit i celebrity, na titulní obálce motorkářského časopisu The Enthusiast se objevil Elvis Presley.

Harley byla slavná motorka, rodinnou firmu však potomci zakladatelů kvůli finančním problémům prodali. S novým majitelem se zvýšila produkce a utrpěla kvalita. V roce 1981 firmu třináct členů vedení koupilo zpět. Návrat k nezávislosti podpořili sloganem „Orel létá sám“.

Foťte motorku

Navzdory stereotypnímu obrazu se dnes v Česku na harleyi skutečně prohánějí nadšenci nejrůznějšího věku i profesí. Ani tetování není podmínkou.

Měli jsme proto radost, když jsme na parkovišti u dealerství motorek konečně potkali snad nejtypičtějšího místního „orla“ s dlouhými vousy, tetováním a černou koženou bundou. Chtěli jsme ho vyfotit, ale on mávl na lehce zabahněný harley. „Má to být o motorkách, ne? Tak vyfoťte motorku, mě ne.“ •