Vytisknout podkovu? To bude asi vtip

Sedíme na provizorních lavicích před zdánlivě opuštěným kravínem v Pelíkovicích nedaleko Jablonce nad Nisou. Vypadá to tu jako na konci světa. Cesta sem vede sice asfaltová, ale tak děravá, že se zdá, jako by bylo toto místo ponechané svému osudu desítky let. Podobně vypadá i kravín. Trámy sice drží, ale skrz dřeva mezi nimi je vidět na půdu a každý, kdo pod nimi projde, ucítí lehké zaváhání, jestli je to vůbec bezpečné. Nicméně stačí přejít do jeho přední části a vidíte nově vybudované boxy pro koně. Na každém je cedulka se jménem. Laos, Samia, Marvel.

Jakub Ševčík si, spolu s kamarádkou, kravín pronajal vloni v říjnu a má s ním velké plány. Ale o tom až za chvíli. Teď sedíme na sluníčku a Jakub ukazuje velkou jizvu na noze. Zůstala mu po zranění z fotbalu. Od patnácti hrál profesionálně ve Slovanu Liberec, zranil se v devatenácti, skončil v nemocnici.

„Do té doby jsem měl jasný režim: škola – trénink – učení. Co se dělo kolem mě, jsem si vlastně moc nepřipouštěl,“ vypráví.

Jenže když z toho kolotoče vypadl, najednou na něj dolehla realita. Jednak nevěděl, co bude s ním samotným, jestli se vůbec k vrcholovému fotbalu ještě vrátí. Ale hlavně si uvědomil to, co se dosud dařilo zasouvat za povinnosti. A to byla těžká nemoc v rodině. „Všechno se změnilo. Začal jsem si až trýznivě uvědomovat smrtelnost svých blízkých a měl jsem panické stavy,“ popisuje.

S fotbalem byl opravdu konec, Jakub vystudoval Vysokou školu Karla Engliše v Brně a stal se z něj finanční analytik. Panické stavy ho však neopouštěly.

Vedle jizvy oči