Neberte holkám dinosaury!

Vstupujete do obchodu. Jste tu prvně, zmateně se rozhlížíte. Pravá strana je vymalována růžově, levá modře. Kdybyste ještě stále váhali, písmena, každé o velikosti pětiletého dítěte, vám napovědí: KLUCI – HOLKY. Potřebujete koupit dárek Honzíkovi, čili zamíříte do modré části. Takže co tu máme: draci, auta, zbraně, lego. Jenže Honzík miluje Ledové království. Kde je sněhulák Olaf nebo sáně se sobem Svenem? „To musíte naproti, hned za plyšákama a panenkama,“ radí prodavačka a ukazuje do absolutně nejrůžovější části obchodu, až úplně do rohu. A teď kvízová otázka: koupíte synovi kamarádky něco z růžové sekce? Neurazí se? Hodí se kupovat klukovi holčičí hračky?

Boj začíná

„Vážený obchode, chtěla jsem u vás koupit set pro malé paleontology, ale uvádíte, že je určen pro kluky. Já ho chtěla pro dceru.“ Tuto větu jsem napsala jednomu našemu modernímu internetovému hračkářství. Brzy po té události u zídky jsem totiž narazila na zeď jinou. Má dcera miluje dinosaury a já toho pro ni nemohu moc udělat. Zatímco všichni její klučičí spolužáci mohou mít s dinosaury veškeré oblečení, včetně spodního prádla, kalhotky s dinosaury neexistují. Už je sháním rok. Ani pyžamko, tričko nebo boty. Musíte prostě do modré části obchodu. Pro oblečení obvykle tmavě modré a široké, na útlou postavu dcery dost nevhodné. „Ty šaty jsou hezký, mami, ale s dinosaurama neměli?“ vítá mě po návratu z nákupů Míša. Rodič roku zcela jistě nebudu. „Neměli,“ odpovídám snad už posté.

A tak jsem se rozhodla nerezignovat a bojovat za přátelství mezi holkama a dinosaurama. Asi tušíte, jak to skončilo. Set pro malé paleontology nemáme ani po roce. Prý si dělali průzkum, podle kterého rodiče, a hlavně prarodiče, opravdu nutně potřebují poradit, které hračky se hodí pro jejich potomky. Bezva. Takže je na nás, matkách „divných“ dcer, abychom celému příbuzenstvu vykládaly, že ano, opravdu máme rády dinosaury, ano, některé druhy víc než jiné, a ne, nemusí být růžoví. Na prodavačky kašlete.

Na hračce záleží

„Přestože se může zdát, že svět je rozdělen na mužský a ženský, nejde o nic přirozeného,“ říká Marcela Linková, vedoucí Národního kontaktního centra Gender a věda při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR.

Odpovídá tak na otázku, zda preference barev či určitých hraček vyplývají z naší podstaty. A dodává: nejenže to přirozené není, ale může to být naopak škodlivé.