Mostecko, ráj budoucnosti?

Stojíme v majestátní budově mosteckého oblastního muzea. Má charakteristický štít, který se svého času tyčil jen několik desítek metrů od těžební jámy. Je totiž jednou z mála budov, která přežila zbourání historického města Most. Právě zde sídlí Stanislav Štýs, lesní inženýr a expert na životní prostředí, jemuž se říká otec rekultivací. Člověk, kterého měli po většinu jeho života za nerealistického snílka a jenž dodnes řadu lidí šokuje svým přesvědčením, že Mostecko je regionem budoucnosti. Že bude patřit k nejvyhledávanějším v republice, a nebude to ani tak dlouho trvat. Bude mít totiž to, čeho se začíná nedostávat, po čem všichni prahnou a bez čeho nemohou žít – vodu. A nejen ji.

„To nejcennější na těžbě nebylo získané uhlí, ale ohromná zásoba vody, která na místě lomů vzniká,“ říká Stanislav Štýs. Stojíme v jeho kanceláři a díváme se na mapu zachycující mosteckou hnědouhelnou pánev sahající od Kadaně k Ústí nad Labem. Už v ní ovšem nejsou lomy, ale lesy a ohromná jezera.

Na Google Earth dnes najdete jen část této mapy. Zelené plochy představují sto milionů stromů, které byly vysazeny. Modře je vyznačeno 118,5 milionu kubíků vody, nebo také šest kilometrů čtverečních, tedy šest set hektarů vodních nádrží. Žlutá jsou pole a tak dál. To už existuje. Jenže mapa v kanceláři Stanislava Štýse ukazuje víc. Ukazuje i stav po roce 2038, kdy se objem vody zdvojnásobí, a také po roce 2071, kdy stoupne o dalších 300 milionů kubíků.

Zdejší kraj by si světlou budoucnost zasloužil. Málokterý region v České republice byl v minulosti tak zkoušený jako sever Čech. Získal kvůli tomu i několik unikátů. Snad každý, kdo sem přijel, si chtěl něco odvézt. S nástupem průmyslové revoluce nastoupili těžaři z Rakouska, Německa, či dokonce z Anglie, kteří bohatli na zdejších zásobách hnědého uhlí. V roce 1938, po mnichovské dohodě a záboru Sudet, se dnešní mostecká hnědouhelná pánev stala součástí takzvané Velkoněmecké říše a před nacisty utekly desítky tisíc lidí. Mezi Mostem a Litvínovem vznikl komplex, kterému se říkalo „Hitlerovy závody“ a jenž dodával říšské armádě benzin syntetizovaný z uhlí; ze zdejších lomů se staly velkolomy. Po válce musela odejít většina německy hovořící populace a do regionu se stěhovali ti, kteří tu mohli najít práci. Většinou v těžkém průmyslu spojeném s těžbou. Unikátní je tak zdejší složení obyvatel, které by samovolně nikdy nevzniklo.

Příchod pracovní síly byl nezbytný. Velkolomy tu totiž zůstaly. V Ústeckém kraji se propadlo do země na sto obcí nebo jejich částí; jen na Mostecku jich zmizelo na třicet. Což je více, než jich zbylo – okres má dnes totiž pouhých 26 obcí a měst. Zbylé padly za oběť uhlí, na kterém ležely. Jedním z nich byl i samotný Most. Město, které už panovník Václav I. povýšil do stavu královského. Místo něj vzniklo město průmyslové a moderní. S domy starými nejvýše šedesát let. Tedy až na výjimky. Jednou z nich je další světový unikát, slavný přesunutý kostel. Ano, opravdu jej komunisté přesunuli, a ano, opravdu jej postavili špatně, takže oltář nemíří na východ, jak se u kostela patří. Seriál Most! měl pravdu. I když jak se později ukázalo, projektanti udělali ještě jednu chybu. Ale o tom později.

Polovina zásob vody