Jak učit hrdinství i desetileté děti

Projekt, který dělá z lidí hrdiny, vytvořil paradoxně psycholog, jehož byste patrně za hrdinu neoznačili. Jeho jméno je Philip Zimbardo a proslavil se už v sedmdesátých letech minulého století takzvaným stanfordským vězeňským experimentem, v němž udělal ze studentů vězně a žalářníky a sledoval, jak jedna skupina šikanuje tu druhou.

Zimbardo je vlastně také padouch. Jenže poučený. A ve svém novém, současném experimentu, v kterém ho následují tisíce lidí po celém světě, situaci obrátil a místo padouchů se snaží vytvářet hrdiny: jmenuje se Heroic Imagination Project neboli projekt hrdinství. Česká psycholožka Kateřina Schönová ho upravila pro děti a hrdinou se tak může stát každý školák. Například v Polsku se už podobné kurzy pořádají na dvou stech padesáti školách.

Poznám hrdinu, když ho potkám?

Na pohled asi ne. Ale věříme, že hrdinu má v sobě každý z nás, že každý člověk je schopen hrdinského chování, záleží jen na okolnostech. Při kurzech smýšlíme o lidech jako o takzvaných čekajících hrdinech, kteří čekají na příležitost jednat, a my jejich připravenost podporujeme tréninkem. Když pak lidé kurzem projdou, už jsou pro nás hrdiny v tréninku. Pak záleží na situaci. Hrdinství totiž můžete vnímat dvěma způsoby. Můžete tak vnímat jen lidi, kteří zasáhnou v krizové situaci a někoho zachrání. Ale my vidíme i takzvané hrdiny všedního dne, kteří každý den dělají něco malého pro to, aby se lépe žilo jim, ale také jejich okolí, a přinášejí tak pozitivní změnu například do své práce či komunity.

Tíhnou k hrdinství spíše ženy, nebo muži? Extroverti, nebo introverti? Držitelé určitých vlastností?

Z výzkumů vyplývá, že hrdinou se člověk nerodí, ale stává. Neprokázalo se, že by v tom hrálo roli pohlaví, ale osobnostní rysy ano. Hrdinové mají častěji optimistický přístup ke světu. Věří, že na to mají, že to dopadne dobře. Věří ve svoje schopnosti. Mají sice také různé obavy, například co na jejich činy řekne okolí, jak budou vypadat, ale buď je mají menší, nebo se jimi nenechají ovlivnit.

Lidé, kteří se nezabývají reakcí okolí, jsou ale obvykle sociopati…

To je pravda, ale hrdinovi na ní záleží. Na hrdinství je typické to, že člověk udělá něco pro ostatní, aniž očekává nějakou odměnu, a je si vědom, že tím může něco ztratit. Peníze, svůj čas, může třeba i klesnout v očích ostatních, a přesto do toho jde. Sociopati jednají vždy pro svůj prospěch.

Proč by se měl člověk stát hrdinou, když to sám vnímá vlastně nepříjemně?