Hrad je prázdná nádoba. Architekt a poradce prezidenta Josef Pleskot

Na výstavě k vašim sedmdesátinám v Museu Kampa, věnované slavným stavbám v Praze, Litomyšli a Ostravě, které jste projektoval, bylo v poslední místnosti i několik fotografií lesní studánky, kterou jste upravil a obložil kameny. Šlo o práci pro nějakého klienta?

Ne, ta studánka je pod kostelem svatého Jakuba na okraji Čížové, vesnice u Písku, kde jsem vyrůstal. Máme tam dům po prarodičích, kde trávím volný čas, pamatoval jsem si ji z dětství. Před časem jsem si na ni vzpomněl a zkusil ji najít; už z ní ale zůstala jen prohlubeň zasypaná listím, hlínou a odpadky. Tak jsem se rozhodl vyčistit ji a tu vodu zase objevit.

Dělal jste to úplně sám?

Strávil jsem na tom pár dnů, občas mi na chvíli přišla pomoct moje žena.

Takže jste se tomu věnoval jen tak „pro obecné blaho“.

Ano.

V porovnání třeba s revitalizací monstrózních železáren v Ostravě-Vítkovicích nebo s novou centrálou ČSOB v Radlicích je studánka za Čížovou malá velikostí i významem. Přesto jste ji na své jubilejní výstavě v prestižní galerii ukázal. Proč?

Možná z jakýchsi didaktických pohnutek, abych dal najevo, že člověk se má starat o své okolí, nemá mít zameteno jen za svým prahem, ale i před ním. A čím dál od něj dosáhne, tím lépe. Třicet let uklízím chodník před naším ateliérem, i když nemusím, protože patří městu. Mě by prostě štvalo, kdyby tam měla zůstat odhozená plechovka.

Říká se, že péče o veřejný prostor představuje jednotící linku vaší tvorby…

Ano, pokud to dává smysl, roztáhnu zakázku co nejvíc doširoka. Když vidím, že projektem můžu vylepšit i okolí, pokusím se o to. Pokud se tím máme dotknout pozemku, který nepatří investorovi, přesvědčuju ho, že je v jeho zájmu, aby se ukázal jako dobrý soused.

Často zdůrazňujete, že nová architektura musí zapadat do prostředí, ve kterém se nachází. Ale co když je to prostředí hnusné? Vzpomenete si na nějakou zakázku, do které se vám nechtělo proto, že jste ji měl realizovat na esteticky beznadějném místě?