A to mu fotbal zakázal doktor. Příběh trenérské hvězdy

Když máte rádi fotbal a z vlastní zkušenosti víte, jak těžké je krotit míč, je pohled zblízka na bago, kterým většinou začíná trénink Slavie, skvělým zážitkem. Kroužek hráčů těsně svírají rozestavené kužely, další dva uvnitř kruhu se snaží zachytit přihrávky; balon mezi nimi létá neskutečně prudce a přesně. Přihrávky se počítají nahlas, a když jich projde deset, udělají ti dva bleskový kotrmelec. Všichni jsou soustředění, atmosféra vyhecovaná, a čím déle uvnitř lítá stejná dvojice, tím víc posměšků musí poslouchat – včetně Trpišovského a jeho asistenta Zdeňka Houšteckého, bývalého záložníka ligové Viktorie Žižkov, kteří také hrají.

Nikdo z kluků se neohlíží na to, jestli proti nim stojí trenér, nebo spoluhráč, v té rychlosti by to beztak nešlo. Občas se někdo s někým srazí: na soustředění v Portugalsku takhle zavadilo Bořilovo koleno o nos Trpišovského, který právě dělal kotrmelec. Nos se zlomil, trenér musel okamžitě na operaci, ale do baga chodí dál.

„Začal jsem s tím ve Viktorce Žižkov, když jsem se stal hlavním trenérem,“ odpovídá na otázku, jestli v hráčském bagu neriskuje svou autoritu. „Nejdřív jsem stál stranou a koukal, ale moji asistenti hráli s kluky a já si uvědomil, že vlastně chci taky, fotbal přece hraju strašně rád. Tak jsem se připojil. Baví mě to, tak proč bych si to odpíral. Pochopitelně si uvědomuju, že kluci jsou s míčem mnohem šikovnější, než jsem kdy byl já, ale zatím to nějak zvládám.“

„Občas se stane, že čapneme v bagu oba, Houšťu i pana Trpišovského, a pak je to sranda, ale ne zlomyslná,“ usmívá se stoper Ondřej Kúdela. „Myslím, že i tímhle kluky chytnul, že se toho nebojí.“

Hráči všem členům rozsáhlého (na naše poměry) realizačního týmu tykají, ale Trpišovskému vykají.