Martin Fenin. Fotbalista, který propil hvězdnou budoucnost

7. srpna 2019

Uprostřed léta před dvanácti roky se v Kanadě odehrál sportovní zázrak: čeští fotbalisté se probojovali do finále mistrovství světa do 20 let proti Argentině. Dali dokonce úvodní gól, oním slavným střelcem byl Martin Fenin. I o něm pojednává kniha Dvě minuty mistrem světa, ze které při této příležitosti vybíráme právě jeho příběh (mírně zkrácený). Autorem publikace, která osvětluje kariéry všech tehdejších hrdinů, je spolupracovník Reportéra Luboš Beniak.

„Proti Feninovi jsem hrával v dorostu i v lize a nikdy mi to nechutnalo,“ říká obránce Jan Šimůnek, kapitán národního týmu do 20 let, který nakonec v Kanadě vybojoval stříbro. „Pořád se vás snažil vyvést z míry a něčím překvapit. Byl to takový vyčuraný hajzlík, ochotný udělat cokoli, jen aby dal gól a vyhrál. Dokázal třeba upadnout v souboji, na zemi si zakryl tvář rukama, rychle se nehtem škrábnul v nosu a pak rozhodčímu ukazoval krev, jakože dostal loktem. Měl velké sebevědomí, byl to vůdčí typ. A byla s ním sranda, pořád se kolem něj něco dělo, vymýšlel jednu kravinu za druhou: na poslední trénink před finále si vzal ampulku s umělou krví a pak se ,jakoʻ srazil s Ondrou Mazuchem. Svalil se, zařval a tu krev si rozmazal po hlavě, vypadalo to hrůzostrašně – trenéři se vyděsili, my se mohli potrhat smíchy.“

V šestnácti do ligy

Nejstarší fotbalové vzpomínky Martina Fenina jsou spojené se škvárovým hřištěm v Újezdečku, vísce na okraji Teplic, a s Jakubem Marešem. Brzy z nich bylo obávané útočné duo a zároveň konkurenti v soubojích o krále střelců na žákovských turnajích. Trávili spolu spoustu času i na reprezentačních srazech, kam oba jezdili od nejmladší kategorie do šestnácti let. Sotva dospěli do dorostu, dostali oba první smlouvu a začali za fotbal brát peníze – pár tisíc, ale peníze.

První, kdo je fotbalově rozdělil, byl trenér teplického áčka František Straka. Vytáhl v roce 2003 teprve šestnáctiletého Fenina do svého kádru, zatímco Mareš zůstal v dorostu. V prvoligové kabině tak byl Fenin absolutním bažantem, málokomu tam bylo pod pětadvacet. „Nejdřív mi dávali čočku, ale nakonec mě staří mazáci přijali a brali s sebou na kafe nebo pivo,“ vzpomíná Martin Fenin. „Pomohli mi i na hřišti. Když staří mladého nechtějí, nemá šanci. Nepřihrajou mu, a když něco zkazí, sjedou ho přede všema. Žádný mladý kluk nemůže mít takové sebevědomí, aby tohle přežil.“

V první lize debutoval jako šestnáctiletý.
Profimedia.cz

6 Fotogalerie k článku

Martin Fenin je inteligentní, empatický člověk – když je ve formě, rychle si vás svýma tmavýma očima naskenuje a okamžitě vycítí, co chcete slyšet. Nahlas to nepřizná, ale evidentně mu velmi záleží na tom, co si o něm lidé myslí, asi proto je dodnes vstřícný k novinářům. Má charisma, dokáže si lidi získat. Možná jste měli ve třídě takového kluka: učitelé o něm říkali, že je rošťák, ale přitom se trochu usmívali. Dostával od nich poznámky, ale vlastně ho měli rádi.

Jeho mimořádná sociální inteligence by mu v době jeho začátků ovšem nebyla nic platná, kdyby ho starší hráči a trenéři neuznávali jako fotbalistu. Dodnes je v kronikách FK Teplice veden jako nejmladší hráč, který kdy nastoupil v prvoligovém zápase: František Straka ho poslal na hřiště v listopadu 2003, když mu bylo 16 let, 7 měsíců a 6 dní. V reprezentačních výběrech se brzy posunul o rok výš, než kam věkem patřil, ale když šlo do tuhého, jako opora a hvězda svého ročníku 1987 se ke svým vrstevníkům vrátil.