Dětské sny pro dospělé

Alpy od jižních Čech dělí více než sto kilometrů vzdušnou čarou a jsou vidět jen výjimečně. A přesně to jim dodává tajemné kouzlo. Sám jsem nejvyšší pohoří Evropy z rozhledny na Kleti poprvé spatřil až asi v deseti letech. Okamžitě jsem si vysnil jednu věc. Až budu dospělý, k těmhle nekonečně vzdáleným horám vyrazím.

Na stejné rozhledně jsem o deset let později stanul s batohem na zádech. Měl jsem namířeno pěšky do Říma a musel Alpy překonat. Dva týdny jsem v červencovém vedru putoval po asfaltkách lemujících řeku Inn a po horách nebylo ani památky. Ovšem pak jsem dorazil do města Rosenheim a konečně se přede mnou zdvihly mohutné zasněžené štíty.

Zatímco jsem pohoří překonával po klikatých silničkách Brennerského průsmyku, přišel čas na nový cestovatelský sen. Slíbil jsem si, že se do Alp jednou vrátím, abych se tady toulal.

A přesně to jsem si splnil o dalších deset let později. Ne že bych se snad do Alp nemohl vydat dřív. Vždycky mi ale přišlo, že těšení se je stejně krásné jako putování samotné. Proto plány na své vysněné výpravy nechávám uzrát dlouhé roky.

V polovině července jsme si s mou slečnou sbalili batohy a nasedli do auta. Nebyli jsme ani domluvení, kam přesně míříme. Já sám měl jedinou podmínku. Musíme jet podél řeky Inn a projet Brennerským průsmykem.

Druhý den odpoledne už jsme se pěšky vydávali do srdce národního parku Gran Paradiso. Měli jsme jen mapu, jídlo na tři dny a odvážnou lingvistickou teorii – vydat se do oblasti nazvané Velký ráj musí být vždycky dobrý nápad.

První noc jsme strávili na tom nejkrásnějším místě, kde jsem kdy spal. Plechová chatička o velikosti vlakového kupé trůní na skále v 2 572 metrech nad mořem. Je neobyčejně romantická, ovšem leží pět hodin cesty od nejbližší civilizace. A tak tu přespí jen pár desítek lidí do roka.

Popíjeli jsme víno, poslouchali hned několik vodopádů kolem a koukali ven na hvězdy. Tetelil jsem se štěstím a ani nechtěl uvěřit tomu, že tohle je teprve začátek.

V Alpách jsme nakonec strávili devět dní, během kterých jsme obešli Mont Blanc z italského Courmayeur do francouzského Chamonix. Kdykoli jsme někde zastavili, zvedl jsem oči ke štítům a pomyslel na stejnou věc. „Tak jsem tady. Jak jsem si slíbil.“

V poslední den našeho putování jsme si vyhlédli ještě jedno úžasné místo na spaní. Jmenuje se Bivacco Gervasutti, leží téměř ve třech tisících metrech, a když si ho vygooglíte, jistě pochopíte, co nás na něm fascinovalo.

Slíbili jsme si, že tam půjdeme – až se do Alp za deset let vrátíme.

Výjimečnost dětských snů podle mě utváří to, že si je člověk nemůže splnit hned. Stejný pocit ale můžete zažívat i v dospělosti. Stačí trochu sebedisciplíny a smyslu pro poetiku.

Výsledek stojí za to. Už teď se totiž na Bivacco Gervasutti těším jako malé dítě. A ještě dlouho budu…