Kutilství za časů cholery

„A piš si deník. Naše vnoučata nám jednou nebudou věřit, že jsme tohle zažili. Budeme pro ně něco jako pamětníci války,“ kladl mi v den vyhlášení celostátní karantény na srdce můj spolubydlící a kamarád-vědec. Protože jsem tušil, že v následujících týdnech v našem malém vršovickém bytě potečou slzy, a možná i krev, raději jsem se od Honzy nechal poučit ještě o pravidlech soužití na malém prostoru, která zná z kosmického výzkumu.

Už po pár dnech psaní deníku jsem si uvědomil, k jakému konfliktu lze nynější dění přirovnávat. Spíš než druhou světovou válku plnou zvratů zatím příběh karantény připomíná tu první. Ukryli jsme se v zákopech a čekáme, co se stane. Ovšem, jak už se to v zákopech dělá, chystáme ofenzivu. Jen nenasazujeme bajonety, ale potápěčské masky a roušky z utěrek. Uchýlili jsme se totiž k tomu, co jako národ umíme nejlépe – ke kutilství.

Začalo to rouškami. Vláda je nejprve nezajistila. To ale českého kutila nezastavilo. Roušky nebyly – a tak jsme se je naučili šít doma.

Když jsem si v neděli ve dvě hodiny ráno na Alze objednával pytlíky do vysavače Rowenta a viděl, že si toto zboží právě prohlíží 436 dalších zákazníků, pochopil jsem, že šití roušek bude velká věc.

V neděli roušku nenosil skoro nikdo, ovšem do středy stihla vypuknout roušková revoluce. Vláda dokonce nošení roušek nařídila povinně. Přišlo nařízení nosit něco, co se nedá sehnat, a lidé si to musí vyrobit. Zní to naprosto absurdně. Francouz by kroutil hlavou, ovšem český kutil ne. Český kutil sešlápl pedál šicího stroje. U šití roušek z utěrek a pytlíků do vysavače však národ Přemka Podlahy neskončil. Lihovarník Žufánek místo absintu začal vyrábět dezinfekci (než mu to úřady zatrhly), 3D tiskárny po celé republice tisknou štíty pro zdravotníky a ve vinohradské nemocnici už teď lékaři nosí masky na šnorchlování s přidělaným vojenským filtrem. Protože do Egypta teď mnoho lidí nejezdí, jistě nebude problém zásobit potápěčským vybavením i další nemocnice.

Kutilství u nás nemá dlouholetou tradici jen v zahrádkářských koloniích, které daly vzniknout sekačkám s motory z praček, ale také na poli vědy. Už Otto Wichterle sestavil svou první aparaturu na výrobu kontaktních čoček ze stavebnice Merkur. A jeho současní kolegové nezůstávají pozadu.

Do zásobování plicními ventilátory se zapojila ČVUT, která se rozhodla zahájit výrobu stovek improvizovaných přístrojů – a plány výroby chce sdílet s celým světem.

Začalo to u roušek a dostali jsme se až k ventilátorům. Teď už jen ten lék. Velké naděje ostatně svět vkládá do přípravku Remdesivir, který vznikl ve Spojených státech a na jeho vývoji se zásadně podílel Čech Tomáš Cihlář – žák legendárního Antonína Holého (i když, pravda, v případě remdesiviru půjde určitě o podstatně odbornější práci, než je pouhé kutilství).

Nerad bych hrozbu koronaviru zlehčoval, z pohledu českých kutilů v něm ale vidím velkou příležitost. Mnohé výtvory kutilů až dosud životy často ohrožovaly. Teď je poprvé zachraňují. Věřím, že díky tomu konečně na své kutilství začneme být hrdí i před světem.