Byl jednou jeden život

Planeta Země, před 4 až 3,8 miliardy let. Vysoce nehostinné prostředí. Holý povrch bičují mohutné bouře, valí se tudy proudy žhavé lávy. Teploty se prudce mění, z nebe padají obří meteority.

Vědci dlouho hledali zárodky života na Zemi mimo planetu. Jenže on velmi pravděpodobně začal vznikat uprostřed tohoto pekla: Poblíž sopky, v bahnitém, jílovitém kraji nějaké kaluže.

Tedy ona to není ledajaká kaluž, ale jezírko horkého formamidu, dnes běžně dostupného laboratorního rozpouštědla. Objasnit, jak se v téhle louži začala tvořit a vyvíjet RNA, tedy ribonukleová kyselina – jak tu počala evoluce, se pokoušejí brněnští chemici Judit a Jiří Šponerovi.

Jejich brněnská laboratoř struktury a dynamiky nukleových kyselin Biofyzikálního ústavu Akademie věd je světovým lídrem ve studiu RNA a DNA (tedy další pro život zcela zásadní látky, deoxyribonukleové kyseliny). A jednou z oblastí, které se Šponerovi teoreticky i experimentálně věnují, je obor Origin of Life, tedy původ života. Hledají cesty, jak se první molekula RNA vůbec mohla poskládat. A jako správní vědci se nebrání žádné možnosti: před třinácti lety se tak vydali i na takzvanou „formamidovou cestu“, o níž ještě bude řeč.

Když klíčovou studii tohoto modelu dokončili, řada recenzentů prestižních časopisů psala, že je to průlomová práce. Jiní ji bouřlivě odmítali.

Nezávazně